Profesor na rozcestí

[Instrumental Build-up] [Intro] (Fouká studený lednový vítr, kroky na dlažbě) Je devatenáctého ledna, rok dvacátý šestý, ve Strakovce už dávno zametli po nás cesty. Expremiér stojí sám, v ruce drží desky, a přemýšlí, jak ten konec napsat aspoň hezky. [Verse 1] Ten signál nějak vypad, obrazovka zrní, cesta zpátky na vrchol je plná ostrých trní. Babiš už si v křesle hoví, to je krutá změna, Petr Fiala je teďka jenom politická pěna. Sako má sice vyžehlené, brýle čistě lesklé, ale preference strany jsou teď povážlivě kleslé. Kupka to teď řídí, má otěže v pevné dlani, a profesor se ptá, zda má ještě nějaká přání. (Marná přání) [Pre-Chorus] Politický důchod? To zní trochu strašidelně, sedět jenom doma a koukat se na to sdílně. Ještě není starý, ještě by chtěl něco říct, ale hlavně u toho už tolik pravomocí nemít. [Chorus] Na Hrad to nebude, tam cesta je zavřená, prezidentská standarda je pro něj moc vzdálená. Pavel to tam hlídá a Petr mu fandí vskrytu, nechce dělat ostudu v tom hradním koloritu. Ale ten Senát, to zní docela lákavě, sedět tam v klidu a tvářit se chápavě. (Tvářit se chápavě) Není to vláda, není to ten denní stres, možná tam Petr najde svůj poslední politický ples. [Post-Chorus] Do Senátu možná, na Hrad určitě ne, taková je volba, když tě proud už nežene. Klidná síla, tichý hlas, na Malé Straně zastaví se čas. [Verse 2] Novináři se ptají, co bude s ním dál, jestli by tu hradní výzvu přece jenom neustál. On ale kroutí hlavou, prý to nemá v plánu, nechce si už nabíhat na další těžkou ránu. Raději tu horní komoru, ten klub moudrých pánů, kde se dá v klidu podříimovat až do samého ránu. Zvažuje to vážně, prý na podzim se uvidí, jestli ho ti voliči v tom Brně ještě nešidí. [Pre-Chorus] Politický důchod? To zní trochu strašidelně, sedět jenom doma a koukat se na to sdílně. Ještě není starý, ještě by chtěl něco říct, ale hlavně u toho už tolik pravomocí nemít. [Chorus] Na Hrad to nebude, tam cesta je zavřená, prezidentská standarda je pro něj moc vzdálená. Pavel to tam hlídá a Petr mu fandí vskrytu, nechce dělat ostudu v tom hradním koloritu. Ale ten Senát, to zní docela lákavě, sedět tam v klidu a tvářit se chápavě. (Tvářit se chápavě) Není to vláda, není to ten denní stres, možná tam Petr najde svůj poslední politický ples. [Verse 3] Je to trochu absurdní, po těch letech v čele, hledat si teď trafiku, kde se člověk tolik neomele. Dvanáct let to budoval, teď je z toho troska, taková je holt ta naše politika česká, božská. Možná napíše knihu, jak porazil populismus, akorát že ten se vrátil a chytil nový organismus. Takže zbývá Senát, ta pojistka demokracie, nebo aspoň místo, kde se slušný plat stále žije. [Bridge] Expremiér bez křesla, to je smutný pohled, jak kapitán bez lodi, co ztratil svůj dohled. Ještě včera létal světem, tisknul ruce mocným, dneska řeší dilema, zda být radním pomocným. [Chorus] Na Hrad to nebude, tam cesta je zavřená, prezidentská standarda je pro něj moc vzdálená. Pavel to tam hlídá a Petr mu fandí vskrytu, nechce dělat ostudu v tom hradním koloritu. Ale ten Senát, to zní docela lákavě, sedět tam v klidu a tvářit se chápavě. (Tvářit se chápavě) Není to vláda, není to ten denní stres, možná tam Petr najde svůj poslední politický ples. [Outro] Tak hodně štěstí, pane profesore, v tom vašem rozhodování, ať ten Senát klapne a není to jenom zdání. My už jsme si zvykli, že signály se ztrácí, hlavně že se politici v těch trafikách stále vrací. (Stále vrací...) Možná...