Hranatá celebrita sídliště

[Hook] Sytič nahoru, klíček doprava... Ten zvuk zná každej, kdo pamatuje devadesátky! [Instrumental Build-up] [Intro] Ráno na parkovišti, mezi těmi bzučícími elektrickými myšmi... Stojí on. Hranatý. Hnědý. A připravený do boje. [Verse 1] Píše se rok dva tisíce dvacet šest a doba je zlá, všude jen senzory, kamery a jízda zběsilá. Soused má auto, co samo drží v pruzích, já mám stroj, co vyžaduje svaly v pažích tuhých. Když ráno startuju, tak celé sídliště ví, že se probouzí drak, co benzínem voní a sní. Žádné dálkové odemykání, strkám klíč do zámku, lidi se zastavují, jako bych kradl ze stánku. Interiér v barvě, co dneska už nikdo nechápe, ale ta plyšová sedačka mě měkce rozlape. [Pre-Chorus] Cítím ty pohledy, když stojím na červené, někdo se směje, někdo má oči zvednuté (zvednuté). Ale jak blikne zelená a jednička tam padne, můj hranatý kočár rozhodně neuvadně. [Chorus] Je to Škoda Forman, celebrita ulice, každý má k němu komentář, když jdu do silnice. Jeden vzpomíná na tátu, druhý se jen diví, že tahle krabice na kolech je pořád ještě živý. (Je živý) Nemá to tablet, klimu, ani asistenty v čipu, je to jen kus železa, co nezná žádnou chybu. Jezdit s ním denně, to chce náturu a styl, Forman je důkaz, že jsem se nezastavil. [Post-Chorus] Každý čučí (čučí). Motor hučí (hučí). Stále fičí (fičí). Forman frčí! [Verse 2] Parkování u obchoďáku je fitko zadarmo, posilovač řízení? To je slovo pro mě neznámo. Točím tím volantem jak kormidelník na lodi, zatímco moderní SUV se vedle mě jen rodí. Vidím ven skvěle přes ty tenké sloupky karoserie, dnešní auta jsou tanky, tohle je čirá materie. Když bouchnu dveřmi, ten zvuk je prostě kovový, žádné tlumené mlasknutí, co ticho napoví. Lidi mě staví a ptají se, jestli to prodám, já se jen usměju a s meziplynem plyn přidám. [Pre-Chorus] Cítím ty pohledy, když stojím na červené, někdo se směje, někdo má oči zvednuté (zvednuté). Ale jak blikne zelená a jednička tam padne, můj hranatý kočár rozhodně neuvadně. [Chorus] Je to Škoda Forman, celebrita ulice, každý má k němu komentář, když jdu do silnice. Jeden vzpomíná na tátu, druhý se jen diví, že tahle krabice na kolech je pořád ještě živý. (Je živý) Nemá to tablet, klimu, ani asistenty v čipu, je to jen kus železa, co nezná žádnou chybu. Jezdit s ním denně, to chce náturu a styl, Forman je důkaz, že jsem se nezastavil. [Verse 3] Největší sranda je, když potkám na dálnici, manažera v limuzíně s telefonem na líci. Jedu si svých sto deset a v autě je hluk, ale já jsem pánem stroje, on je jenom vnuuk. Kufry má obří, odvezu v něm půlku bytu, moderní kombík má tvar sraženého břitu. Možná to drncá a bezpečnost je sporná, ale ta pozornost okolí je naprosto vzorná. Každá jízda je příběh, co se neopakuje, zatímco váš autopilot jen tiše kalkuluje. [Bridge] Není to o rychlosti, je to o charakteru, v roce dva tisíce dvacet šest měním sféru. Zatímco vy splácíte leasing na pět let, můj Forman stojí tolik, co váš jeden výlet. Kdo se směje naposled, ten má levné díly, a vy v servisu platíte za svoje omyly! [Chorus] Je to Škoda Forman, celebrita ulice, každý má k němu komentář, když jdu do silnice. Jeden vzpomíná na tátu, druhý se jen diví, že tahle krabice na kolech je pořád ještě živý. (Je živý) Nemá to tablet, klimu, ani asistenty v čipu, je to jen kus železa, co nezná žádnou chybu. Jezdit s ním denně, to chce náturu a styl, Forman je důkaz, že jsem se nezastavil. [Outro] Tak zase zítra ráno... Sytič, plyn a jedeme. Aspoň se mi nikdo nehackne do systému. Protože tam žádný není. Hranatý pozdrav všem!