Prosba z černého města

[Intro] [Melancholic Piano Intro] [Spoken Word] Je leden, rok dva tisíce dvacet šest. Malé město, velká bolest. [Verse 1] V Chřibské se zastavil veškerý čas, na úřadě vyhasl jeden známý hlas. Černé vlajky visí a smutně tam vlají, lidé se v ulicích potichu ptají. Proč musel odejít, proč se to stalo, štěstí se na kousky vteřinou rvalo. (Vteřinou rvalo) [Pre-Chorus] Bolest je čerstvá a rány jsou hluboké, slzy jsou slané a řeky divoké. [Chorus] Prosíme o soukromí v téhle těžké chvíli, abychom tu hrůzu vůbec přežili. Dejte nám prostor pro tichou vzpomínku, než sfouknem poslední hořící kamínku. (Jen tichou vzpomínku) [Verse 2] Rodina vydala písemné přání, chtějí mít klid, ne mediální klání. Děkují za podporu, co lidé jim dají, ale teď před světem tváře své tají. Policie hlídá a pásky jsou všude, nikdo teď netuší, co dál s námi bude. (Co s námi bude) [Pre-Chorus] Slova se hledají jen velmi ztěžka, osud si s námi tak krutě zamešká. [Chorus] Prosíme o soukromí v téhle těžké chvíli, abychom tu hrůzu vůbec přežili. Dejte nám prostor pro tichou vzpomínku, než sfouknem poslední hořící kamínku. [Bridge] [Emotional Build] Žádný soud nevrátí to, co se vzalo, proč se to násilí vůbec jen stalo? Zůstala prázdnota, stůl a židle, bolest se zasekla jak ostré vidle. (Ostré vidle) [Instrumental Break] [Chorus] Prosíme o soukromí v téhle těžké chvíli, abychom tu hrůzu vůbec přežili. Dejte nám prostor pro tichou vzpomínku, než sfouknem poslední hořící kamínku. [Outro] [Fade Out] Chřibská teď mlčí... Rodina prosí... Jen ticho. [End]