Příběh ministra, který poslal kamaráda ke dnu

[Instrumental Intro] [Intro] (Píše se rok dva tisíce dvacet šest) Stíny minulosti jsou delší, než se zdá, poslouchejte příběh, kde morálka prohrává. [Verse 1] Martin Semrád měl sen a chtěl učit děti, na pedagogické fakultě v té šedé změti. Pěstoval trochu trávy a dával ji známým, netušil, že konec bude tak náhlým. Zatímco Martin dnes v Bauhausu míchá barvy. [Verse 2] Jeho kamarád Oto měl ostřejší lokty, pro StB „Olda“ donášel novoty. Řekl jim o trávě, udal ho chladně, aby sám u mocných neskončil na dně. Zatímco Martin dnes v Bauhausu míchá barvy. [Instrumental Break] (Yeah, Olda to zařídil) [Verse 3] Estébáci dali Martinovi nůž na krk hned, buď budeš práskat, nebo zmizíš z těch vět. On ale odmítl upsat se ďáblu, tak přišel o školu a ztratil svou šablu. Zatímco Martin dnes v Bauhausu míchá barvy. [Bass Line] [Verse 4] Dnes Oto Klempíř řídí českou kulturu, v ministerském křesle má skvělou fazónu. Prý to byl kamarád, prý by to nedal, kdo by v tom svědomí a pravdu hledal? Zatímco Martin dnes v Bauhausu míchá barvy. [Outro (Instrumental)]