Napoleonův zákon padl a postel už není bojiště

[Instrumental Intro] [Intro] [Spoken Word] (Osmnáct set čtyři...) Ten malej vzteklej pán to myslel vážně. Ale dneska? Dneska je rok dva tisíce dvacet šest. A Francie říká dost. [Verse 1] Ten malej korzický generál v klobouku, napsal kdysi pravidla pro každou rodinu. Že prý doma v ložnici i venku na palouku, musíš ženě plnit tu noční hodinu. Psal se rok osmnáct set a čtyři k tomu, kdy se láska stala jen úředním dluhem. Dneska už to nepatří do žádného domu, a starý zákon mizí za dalším rohem. [Chorus] [High Energy] Manželská povinnost už ve Francii neplatí, (už neplatí) škrtají se věty z prastarého kodexu. Láska se snad z postelí úplně neztratí, (neztratí) jen konec dáváme tomu divnému reflexu. [Verse 2] [Sarcastic] Dlouhá léta soudci jen krčili rameny, že podpis na papíře znamená souhlas vždy. Teď se konečně pohnuly ty staré kameny, a bourají se tyhle manželské vraždy. Už to není automat na tvoje potěšení, když jeden řekne ne, tak to má váhu (má to váhu). Přichází tohle velké právní rozhřešení, co vrací vztahům tu ztracenou rovnováhu. [Chorus] [High Energy] Manželská povinnost už ve Francii neplatí, (už neplatí) škrtají se věty z prastarého kodexu. Láska se snad z postelí úplně neztratí, (neztratí) jen konec dáváme tomu divnému reflexu. [Instrumental Solo] [Guitar Solo] [Chorus] [High Energy] Manželská povinnost už ve Francii neplatí, (už neplatí) škrtají se věty z prastarého kodexu. Láska se snad z postelí úplně neztratí, (neztratí) jen konec dáváme tomu divnému reflexu. [Outro] [Decrescendo] Tak sbohem, Bonaparte, spi si sladce. (Spi sladce) Postel už není místo pro rozkazy. [Outro (Instrumental)] [Fade Out]