[Instrumental Build-up]
[Intro]
[Spoken Word]
Amsterdam zhasíná červená světla (zhasíná tmou),
legenda končí a není to hrou.
[Verse 1]
Osmdesát tři let mají tyhle dámy,
prošly si peklem i sladkými krámy.
Louise a Martine, ta slavná dvojčata,
bývaly pružné jak malá koťata.
Dneska však tělo zavelelo stop,
už prostě nevylezou na ten svůj strop.
Padesát let v branži, to je kus cesty,
teď čekají je jenom pletené vesty.
[Chorus]
[High Energy]
Pověsily řemeslo na rezavý hřebík,
artritida zničila ten jejich ceník (ten ceník).
Pozice nejdou, když záda se pletou,
klouby už nedají tu polohu sjetou.
[Instrumental Break]
[Verse 2]
Chtěly by pokračovat, srdce má chtíč,
ale ta bolest je jako zlý bič.
Jednu nohu zvednout, to je teď věda,
zákazník čeká a marně je hledá.
Není to morálka, co zavřela krám,
je to jen stáří, co přišlo až k nám.
Klouby jsou ztuhlé a nechtějí hrát,
už nemůžou v okně se na pány smát.
[Chorus]
[High Energy]
Pověsily řemeslo na rezavý hřebík,
artritida zničila ten jejich ceník (ten ceník).
Pozice nejdou, když záda se pletou,
klouby už nedají tu polohu sjetou.
[Bridge]
[Melancholic]
Konec je éry a konec je vášně,
teď budou luštit jen křížovky vlažně.
Důchod je čeká a klidný spánek,
místo těch divokých nočních radovánek.
[Drop]
[Chorus]
[Explosive]
Pověsily řemeslo na rezavý hřebík,
artritida zničila ten jejich ceník (ten ceník).
Pozice nejdou, když záda se pletou,
klouby už nedají tu polohu sjetou.
[Outro]
Tak sbohem dámy, užijte klid,
tohleto muselo jednou tak být.