O tom, jak se chodí na vládu zadním vchodem

[Instrumental Build-up] [Intro] Archivy se otvírají a prach se zvedá vysoko, staré stíny ze Strakovky míří přímo na oko. [Verse 1] Jaroslav Kmenta sedí a vypráví ten děj, o době divoké, kdy podsvětí mělo svůj rej. František Mrázek, to jméno snad každý zná, kmotr, co tahal za nitky tam, kde se dá. Nebyl to jen vekslák, co kšeftuje s elektronikou, měl plány veliké s celou naší republikou. Chtěl vidět do karet a chtěl taky řídit stát, a moc dobře věděl, s kým si má v té době hrát. [Instrumental Break] [Verse 2] Žádná vrátnice a žádný oficiální vchod, pro tyhle pány platil úplně jiný kód. Přímo na Úřad vlády, tam vedla tajná cesta, kudy chodil nekorunovaný král města. Miroslav Šlouf mu otvíral ty těžké brány, Zemanův poradce tam hojil různé rány. Pouštěl ho zadem, aby to nikdo neviděl (neviděl), zatímco národ u zpráv v klidu seděl. [Bridge] [Build Up] Káva se vaří a drahé doutníky hoří (hoří), politika s mafií se na jednom stole tvoří. Informace tečou proudem jako archivní víno, všechno to vypadá jak hodně drsné kino. Kdo vlastně vládnul a kdo držel ty otěže? Pravda je někdy horší, než když se lže. Zadní vchod skřípe (slyšíš ten zvuk?), pro kmotra to byl jen přátelský ťuk. [Drop] [Verse 3] [Sarcastic] Dneska se o tom píše v Blesku na titulních stránkách, o starých hříších a dávno zavřených brankách. Ale ten obraz v hlavě pořád zůstává dál, jak mafián v obleku v chodbách vlády stál. Kmenta to popsal a ta slova vážně mrazí, když se moc s penězi takhle tvrdě srazí. Zadem či předem, historie se dneska ptá, kdo vlastně vyhrál tuhle hru, co nemá pravidla. [Outro (Instrumental)]