Když bariéry padnou a sny se stanou skutečností

[Intro] [1. sloka] Doba se zlomila a staré mapy shořely v prachu, dneska už neplatí, že musíš žít v tom věčném strachu. Stačí jen myšlenka, co v hlavě ti v noci tiše blikne, Marek Rosa ví, že na ty odvážné si svět zvykne. Křemík a jedničky nám staví mosty do neznáma, už to není sci-fi, co se četlo jenom v románech z rána. Máš v rukou nástroje, co dřív měli jenom králové, tak přestaň se bát, že tvé plány jsou bláhové (jsou bláhové). [2. sloka] Roboti vstávají a učí se chodit naším tempem, obecná inteligence už klepe na dveře s respektem. Hry, co jsme hráli, teď platí tenhle velký výzkum, každý den posouvá hranici o další kousek k zisku. Nejde o peníze, ty jsou jen palivo pro ten stroj, je to o tom vyhrát ten největší myšlenkový boj. Všechno je možné, limity jsme si vymysleli sami, teď padají zdi a my letíme vzhůru nad hlavami (nad hlavami). [Bridge] Ale není to zadarmo, musíš do toho dát duši, slyšet ten rytmus, co v procesorech tiše buší. Kdo zůstane stát, ten se v tom proudu ztratí hned, protože zítřek nečeká a mění se nám celý svět. Je to jen na tobě, jestli zvedneš tu rukavici ze země, jestli chceš tvořit, nebo jen bloudit v systému temně. Otevři oči, ta šance tu leží přímo před tebou, tak ji chytni a běž, než ti ji ostatní ukradou (ukradou). [3. sloka] Vesmírní inženýři nám ukázali cestu ke hvězdám, teď stavíme mozky, co rozumí našim vlastním cestám. Miliardy řádků kódu se spojují v jeden silný proud, už není cesty zpátky a nemůžeme z toho uhnout. Velké věci čekají na ty, co se nebojí snít, co zahodí obavy a dokážou za tím cílem jít. Marek nám ukázal, že bariéry jsou jen v hlavě, tak postav svůj svět a kráčej v něm hrdě a dravě. [Outro] [Outro]