Když devadesát tisíc srdcí bije pro jednoho generála

[Intro] Na Hradčanech se dneska vzduch jen tetelí, tohle jsme tu v Praze dlouho neměli. [1. sloka] Hradčanské náměstí praská dnes ve švech, devadesát tisíc lidí tu tají dech. Petr Pavel přichází a dav už šílí, čekali na tuhle jedinou chvíli. Policie marně počítá ty hlavy, každý se chce dotknout té hradní slávy. Nejsou to protesty (nejsou to boje), je to jen přehlídka lidského roje. Všichni se mačkají, nálada stoupá, kdo zůstal doma, ten se jen koupe (ve smutku). [Refrén] Děkuji všem, zní hlasitě z pódia, je to tak sladká a česká melodie. Srdce na Hradě se po letech rozsvítí, lidé jsou šťastní a chytají se do sítí. (Do sítí naděje) Prezident děkuje a mává davům, vracíme se zpátky k tomu správnému stavu. [2. sloka] Zpravodajové Blesku to píšou hned, že se sem na kopec sjel snad celý svět. Fronta je dlouhá až dolů k Vltavě, všichni mají jasno v té svojí hlavě. Koncerty hrají a vlajky tu vlají, organizátoři si ruce mnou (a tleskají). Není k hnutí a není kam jít, hlavní je u toho dnes večer být. Neonové srdce zase září do noci, jako by nás mělo spasit bez pomoci. [Refrén] Děkuji všem, zní hlasitě z pódia, je to tak sladká a česká melodie. Srdce na Hradě se po letech rozsvítí, lidé jsou šťastní a chytají se do sítí. (Do sítí naděje) Prezident děkuje a mává davům, vracíme se zpátky k tomu správnému stavu. [3. sloka] Akce se chýlí ke svému konci, ale nikdo nechce být jako ti ztroskotanci. Ještě chvíli postát a nasát ten vzduch, ať je v tom Česku zas zdravý duch. Petr Pavel se usmál a ocenil ten hlas, že přišli podpořit v tenhleten čas. Tak jdeme domů (jdeme už spát), o tomhle budeme vnoučatům lhát. Že bylo nás milión, ne jenom tisíce, a že jsme zaplnili celé ulice. [Refrén] Děkuji všem, zní hlasitě z pódia, je to tak sladká a česká melodie. Srdce na Hradě se po letech rozsvítí, lidé jsou šťastní a chytají se do sítí. (Do sítí naděje) Prezident děkuje a mává davům, vracíme se zpátky k tomu správnému stavu. [Outro]