Lék budoucnosti, který vám radši nebudeme ukazovat pod

[Intro] [Hook] Medicína letí (letí vzhůru), záchodová revoluce mění strukturu. [1. sloka] Vědci v bílých pláštích zase našli svatý grál, mikrobiom ve střevech nám prý tiše zaplakal. Už žádné hadičky a složité operace (to je fakt), stačí jedna pilulka a konec legrace. Léčba klostridií prý nebyla nikdy snazší, i když představa obsahu nás ve snech trochu straší. A tak polykáme to, co jiní ráno spláchli. (Je to jen příroda... říkali) [2. sloka] Říkají tomu honosně fekální transplantace, pro dárce je to vlastně docela fajn práce. Zabalí to do kapsle, aby to nesmrdělo (fuj), jen doufej, že se ti to v krku nerozmělnilo. Blesk píše o zázraku, co zachrání nám zdraví, ale nikdo neřeší, jak se to vlastně tráví. A tak polykáme to, co jiní ráno spláchli. [3. sloka] Bakterie zlobí a břicho bolí strašně moc, tahle hnědá armáda přichází na pomoc. Místo chemie do sebe sypeme čistou přírodu, i když to zní jako vtip u piva v obchodu. Pacient se uzdraví a doktor tleská v sále, zatímco my přemýšlíme, co se dělo v toaletě krále. A tak polykáme to, co jiní ráno spláchli. (Už to jde... už to zabírá) [4. sloka] Budoucnost je tady a má hodně divnou chuť, když doktor řekne otevři, tak se radši nepohnuť. Věda kráčí kupředu a my jdeme s ní v řadě, s nadějí v očích a s divným pocitem v bradě. Je to pokrok nezbytný, tak nebuďte tak útlocitní, možná že ty pilulky budou jednou prioritní. A tak polykáme to, co jiní ráno spláchli. [Outro] (Spláchli... spláchli...) [Outro]