Poslední jízda k brněnským garážím

[Intro] [1. sloka] Byla tma a zima, Brno už šlo dávno spát, na chodníku ležel chlap, co nezvládal už vstát. Hlídka u něj zastaví (zastaví), maják modře bliká, papírování na záchytce? To se jim zkrátka příčí, to je dýka. [2. sloka] Tak ho prostě naložili, "Hele, hodíme ho bokem," ke garážím do tmy, ať tam vystřízliví skokem. Ušetří si práci (žádnej spis), nikdo nic nevidí, nechali ho v mrazu ležet, daleko od lidí. [Refrén] Jenže osud hraje kostky (hraje kostky) a ty padly špatně, chlap se svalil do silnice, skončilo to matně. Teď u soudu stojí, hlavy dole, konec kariéry, za lenost se platí, zavřely se jim důvěry. [3. sloka] Auto projíždělo tmou, řidič neměl šanci brzdit, kdo by čekal živou duši tam, kde má jen plech rezivět. Kola skřípou o asfalt (skřípou), život vyprchal, zatímco si hlídka myslela, jak to skvěle zvládla dál. [Refrén] Jenže osud hraje kostky (hraje kostky) a ty padly špatně, chlap se svalil do silnice, skončilo to matně. Teď u soudu stojí, hlavy dole, konec kariéry, za lenost se platí, zavřely se jim důvěry. [4. sloka] Soudce klepnul kladívkem, vina je tu jasná, podmíněné tresty, uniforma už není spásná. Chtěli jenom ušetřit čas (ušetřit čas), teď mají času dost, lidský život za formulář? To je hodně smutná minulost. [Refrén] Jenže osud hraje kostky (hraje kostky) a ty padly špatně, chlap se svalil do silnice, skončilo to matně. Teď u soudu stojí, hlavy dole, konec kariéry, za lenost se platí, zavřely se jim důvěry. [Outro] [Outro]