O spadlém vůdci, kterého si teď každý chce podat sám

[Intro] [1. sloka] Píše se únor a rok dvacet šest, v New Yorku na cele sevřela se pěst. Nicolás Maduro, ten řidič busu, dojel až na konec svýho kusu. (Konečná!) Leden byl rychlý, ten únos byl šok, americký voják srovnal s ním krok. Teď sedí v teplákách, kouká do zdi, a venku se chystají další hvizdy. [Refrén] Všichni teď volají: "Dejte ho nám!" Argentina křičí, že má svůj plán. Spojené státy však drží klíč, Maduro z toho je úplně pryč. (Je mimo!) O jednoho vězně se hádá svět, každý chce vyhrát tenhle duuel hned. [2. sloka] Soudce Sebastián Ramos podepsal list, chce ho mít v Buenos Aires, tím je si jist. Zločiny, mučení, to není žert, ať si ho konečně odnese čert. (Peklo čeká) Milei se raduje, tleská z dálky, chce vidět konec té špinavé války. Vytáhli smlouvu z devadesátek, chtějí ho dostat už tenhle pátek. [Refrén] Všichni teď volají: "Dejte ho nám!" Argentina křičí, že má svůj plán. Spojené státy však drží klíč, Maduro z toho je úplně pryč. (Je mimo!) O jednoho vězně se hádá svět, každý chce vyhrát tenhle duuel hned. [3. sloka] Donald v tom domě, co barvu má bílou, drží ho pod zámkem s veškerou sílou. Pro drogy, kartely, pro spoustu vin, sedí tam Nicolás, ten padlý syn. Je to jen divadlo, světová show, právníci neběží, oni přímo řvou. (Slyšíš to?) Kdo vyhraje bitvu o jeho kůži? Zatímco on v cele nemůže z kůže. [Refrén] Všichni teď volají: "Dejte ho nám!" Argentina křičí, že má svůj plán. Spojené státy však drží klíč, Maduro z toho je úplně pryč. (Je mimo!) O jednoho vězně se hádá svět, každý chce vyhrát tenhle duuel hned. [Outro]