Slzy syna princezny, co ztratil svoji tvář

[Intro] [Intro] Oslo hlásí zataženo a v soudní síni dusno, mladý pán zjišťuje, že realita kouše hnusno. [1. sloka] Marius Borg Høiby klopí zrak k zemi, (k zemi) soudní síň ztichla mezi těmi stěnami. (stěnami) Už není frajer, co večírky vymetá, (vymetá) teď je to troska, co s osudem zametá. [2. sloka] Kokain a chlast, to byla jeho omluva, (omluva) teď ale justice do očí mu promlouvá. (promlouvá) Přiznal se k násilí, co páchal v opojení, slzičky u soudu už nic na tom nezmění. (nezmění) [Refrén] Hrozí mu roky, kdy mříže budou výhled, (tvůj výhled) skandál, co království nemůže jen přehlédnout. (přehlédnout) Princátko bez titulu, co kleslo až na dno, (až na dno) z královské lóže se padá dost snadno. (tak snadno) [3. sloka] V soudní síni brečí a utírá si nos, (si nos) na fešáka z paláce je toho dneska moc. (je moc) Bývalá přítelkyně už strach mít nemusí, (nemusí) Marius u soudu teď vlastní lék okusí. [Refrén] Hrozí mu roky, kdy mříže budou výhled, (tvůj výhled) skandál, co království nemůže jen přehlédnout. (přehlédnout) Princátko bez titulu, co kleslo až na dno, (až na dno) z královské lóže se padá dost snadno. (tak snadno) [Outro] [Outro]