[Intro]
[Intro]
Jedu si v klidu, volant pevně v dlaních,
netuším, že se blíží konec mých přání.
[1. sloka]
Slunce svítí, tempomat drží stráž,
mám pocit, že jsem král a silnice je pláž.
Jenže tam v křoví, kde stín padá na zem,
stojí trojnožka a číhá na můj bazén.
Byl to jen okamžik, jen malé bliknutí (blesk),
a v tu chvíli se mi změnil svět v písknutí.
[2. sloka]
Matematika moci je chladná a strohá,
odečetli toleranci, zbyla jedna noha.
Naměřili o čtyři víc, než se prý smí,
tři šly dolů, ale ten jeden tam ční.
Jeden jediný kilometr, co dělí mě od nuly,
udělal ze mě zločince v téhle kapitole smůly.
[Refrén]
Sedmdesát tisíc za jeden kilometr (to snad ne),
to je cena, co mi kapsu proklatě propadne.
Žádná slitování, žádný lidský přístup,
jen složenka, co vypadá jak výkupné za výstup.
Jeden kilometr, co má cenu zlata,
tahle jízda byla fakt hodně proklatá.
[3. sloka]
Prý je to výchovné, prý se mám poučit,
příště mám radši auto rovnou zrušit.
Kdybych jel dvoustovkou, tak to asi chápu,
ale za jedničku? Teď v dluzích tápu.
Úředník za stolem jen razítko zvedá,
pro něj jsem jen číslo, co peníze hledá.
[Refrén]
Sedmdesát tisíc za jeden kilometr (to snad ne),
to je cena, co mi kapsu proklatě propadne.
Žádná slitování, žádný lidský přístup,
jen složenka, co vypadá jak výkupné za výstup.
Jeden kilometr, co má cenu zlata,
tahle jízda byla fakt hodně proklatá.
[4. sloka]
Teď prodám ledvinu nebo možná kola,
abych tu absurdní sumu nějak zdolal.
Tak si dejte pozor na tu malou ručičku,
stačí jen dýchnout na plynovou jedničku.
Zákon je zákon, i když smysl nedává,
a moje peněženka tiše omdlévá.
[Refrén]
Sedmdesát tisíc za jeden kilometr (to snad ne),
to je cena, co mi kapsu proklatě propadne.
Žádná slitování, žádný lidský přístup,
jen složenka, co vypadá jak výkupné za výstup.
Jeden kilometr, co má cenu zlata,
tahle jízda byla fakt hodně proklatá.
[Outro]