Když svět fungoval jinak a rozvědka tiše čekala

[Intro] Píše se rok osmdesát devět, plány jsou velký, uniforma láká a svědomí má mělký. [1. sloka] Student Zůna hledí do dáli, generálové ho zrovna zlákali. Vojenská rozvědka, elita národa, to nebyla tehdy žádná náhoda. Studoval pilně, chtěl sloužit věrně, i když se režim tvářil tak černě. Říká, že nevěděl, co se tam chystá, kariéra byla prý naprosto čistá. [Refrén] Svět tehdy fungoval jinak, to se dnes říká, když se ti minulost na paty zlehka jen týká. Ministr Zůna teď krčí jen rameny (rameny), že staré spisy jsou studené kameny. [Post-refrén] (Fungoval jinak, jé-je-jé) (Všechno je jinak, ou-ou) [2. sloka] Chtěl být jen vojákem, co vlasti slouží, po tajných složkách prý vůbec netouží. Byl to jen kurz a taky jen škola, teď z toho dělají velkého vola. Zpravodajská správa, generální štáb, na tenký led tehdy mladíček šláp. Dneska je ministr, vážená tvář, minulost zhasla jak v kostele zář. [Refrén] Svět tehdy fungoval jinak, to se dnes říká, když se ti minulost na paty zlehka jen týká. Ministr Zůna teď krčí jen rameny (rameny), že staré spisy jsou studené kameny. [Bridge] Totalita padla, ale podpisy zůstanou, když staré kádry zas k moci se dostanou. Omluva stačí, když je dost měkká, paměť je krátká a doba je vzteklá. [Refrén] Svět tehdy fungoval jinak, to se dnes říká, když se ti minulost na paty zlehka jen týká. Ministr Zůna teď krčí jen rameny (rameny), že staré spisy jsou studené kameny. [Outro] Svět byl prý jinej, tak to nech být, hlavní je u koryta (teď) klid a mír mít. [Outro]