Satirická píseň o tom, jak Česko sice vyhrálo evropskou soutěž o stavbu AI továrny, ale stát na ni nedokáže najít peníze ve vlastním rozpočtu, čímž riskuje mezinárodní ostudu.
[Intro]
[1. sloka]
Fanfáry zněly až v dalekém Bruselu (v Bruselu),
že postavíme továrnu, co má světovou cenu.
Evropská komise nám dala zelenou a tleská,
jenže realita doma je taková... typicky česká.
Máme štempl, máme plán i obrovskou vizi,
jak se konečně vyhneme té technologické krizi.
Všichni se radují, jak jsme světoví a v lize,
jenže stát na to zatím nenašel peníze.
[2. sloka]
Vít Vondráček z centra v Ostravě to vidí bledě (dost bledě),
tahle šance se nám pomalu rozplývá v šedě.
Máme být velmocí, co data chroustá ve velkém,
ne jenom montovnou a levným evropským celkem.
Čas neúprosně běží a termíny nás tlačí,
sliby ministrů už dávno nikomu nestačí.
Projekt je připravený, nejedná se o provize,
jenže stát na to zatím nenašel peníze.
[3. sloka]
Je to prý investice, co se nám stokrát vrátí (určitě),
pokud se teda někde v rozpočtu neztratí.
Chceme konkurovat světu a mít chytré hlavy,
ne jenom koukat, jak nám ujíždí vlak z Prahy.
Máme superpočítač, co existuje jen na papíře,
zatímco politici hledají drobné v černé díře.
Budoucnost klepe na dveře, to není iluze,
jenže stát na to zatím nenašel peníze.
[4. sloka]
Může to dopadnout jako vždycky, velkou ostudou,
že peníze z Evropy k nám prostě nedojdou.
Protože k tomu musíme přidat i ten náš díl,
ale státní kasa má asi úplně jiný cíl.
Tak tu stojíme s výhrou, co je nám k ničemu,
jako když vyhraješ auto, ale nemáš na gumu.
Je to fakt k pláči, tahle absurdní reprize,
jenže stát na to zatím nenašel peníze.
[Outro]