Stroj na pravdu, který píše dřív než myšlenka

[Intro] [Hook] (Vítejte v nové éře) (Kde pravda má křemíkové srdce) [1. sloka] Dřív jsme ty poznámky datlovali pěkně ručně, (pěkně postaru) hledali zdroje a hádali se u klávesnice hlučně. Ale lež má rychlé nohy a letí jako blesk, člověk je příliš pomalý a zbyl nám jenom stesk. [2. sloka] Teď přichází změna, velký experiment v síti, (všichni to vidí) umělá inteligence první návrh textu chytí. Nemusíš přemýšlet, stroj to sepíše za tebe hned, prý aby byl bezpečnější ten náš digitální svět. (Přesněji) (Strojově) [Refrén] Komunitní poznámky teď píše křemík a proud, (už žádný soud) první nástřel ti vyplivne tenhle bezcitný kód. Je to pomocná ruka, nebo jen další klam? V záplavě dat už nevím, kudy vlastně kam. [Post-refrén] (Nevím kudy kam), píše to sám, (je to náš pán), dokonalý plán. (Píše to sám), pravdu hledám, (už se nedám), nebo se vzdám? [3. sloka] Systém vezme data z hádek a cizích odkazů, (zcela bez příkazů) sesmolí větu a čeká na malou lidskou nápravu. My už jen klikneme, jestli to dává smysl, zatímco algoritmus brousí svou chladnou mysl. [Refrén] Komunitní poznámky teď píše křemík a proud, (už žádný soud) první nástřel ti vyplivne tenhle bezcitný kód. Je to pomocná ruka, nebo jen další klam? V záplavě dat už nevím, kudy vlastně kam. [4. sloka] Možná se dočkáme dne, kdy bot opraví bota, (to bude sranda) a člověk bude jen tichý divák u plotu života. Rychlost je všechno, na hloubku už není čas, hlavně že poznámka svítí a umlčí náš hlas. [Refrén] Komunitní poznámky teď píše křemík a proud, (už žádný soud) první nástřel ti vyplivne tenhle bezcitný kód. Je to pomocná ruka, nebo jen další klam? V záplavě dat už nevím, kudy vlastně kam. [Outro] (Už píše...) (Už ví...) (Konec hlášení... ne, počkat, konec myšlení)