Dusno v Bohuslavicích a ředitel, co se nikam nechystá

[Intro] [1. sloka] V jídelně to hučí, dneska se tu nevaří, stovka lidí čeká, co se asi podaří. Jako v úlu včely, co ztratily svůj klid, Rodiče i kantoři chtějí pravdu mít. [2. sloka] Martin Neoral stojí, kouká zpříma do davu, atmosféra houstne, padá lidem na hlavu. "Ztratil jste důvěru!" křičí hlasy ze sálu, ale pan ředitel jen chytá se bradlu. [Před-refrén] Lejstro letí stolem (podpisy se množí), každý čeká konec (kdy už se to složí?). Myslíte, že sbalí si svůj starý sak? (Ani náhodou!) On má prostě k téhle židli silný vztah. [Refrén] Neodstoupím, to si pište za uši, i když mi tu všichni do svědomí buší. Ta židle je má a já jsem tu pán, petici si klidně hoďte, já mám svůj plán. [3. sloka] Bohuslavice na nohou, skandál letí krajem, ředitel však tváří se, že on je tady králem. Učitelé kroutí hlavou, rodiče jsou v šoku, jak se jeden člověk drží v tomhle divném toku. [Refrén] Neodstoupím, to si pište za uši, i když mi tu všichni do svědomí buší. Ta židle je má a já jsem tu pán, petici si klidně hoďte, já mám svůj plán. [4. sloka] Výzvy letí vzduchem jako papírové vlaštovky, ale on je chytá a má z toho jenom legraci. Šumící úl bzučí, ale medu se nedočká, dokud v tomhle křesle sedí tahle... postavička. [Refrén] Neodstoupím, to si pište za uši, i když mi tu všichni do svědomí buší. Ta židle je má a já jsem tu pán, petici si klidně hoďte, já mám svůj plán. [Outro]