Jak vládní zmocněnec ve Vítkovicích zjistil, že mu to je

[Intro] (Jedno, je nám to jedno) (Úplně jedno...) [Intro] Vítkovice, únor dva tisíce dvacet šest. Zima zalézá pod nehty a odboráři křičí. Na pódiu stojí premiér a muž, kterého včera obětoval. [1. sloka] Ocelové město a pára stoupá z úst, Dav pod pódiem má celkem jasný vkus. Andrej Babiš přijel, šéf, co řídí stát, A vedle něj Filip Turek, co chtěl vládnout a hřát. Včera to ruplo, tam nahoře na Hradě, Prezident řekl ne v té hradní zahradě. Andrej jen pokrčil rameny, hodil ho přes palubu, Aby měl svatý klid a neztratil hubu. [2. sloka] Stojí tam vedle sebe, ale vzduch je mrazivý, Jako když startér v zimě zní dost plačtivě. Žádné velké řeči, jen zdvořilý pozdrav, Filip už ví, že resort prostředí je bezpráv. Petr Pavel to utnul, zavřel dveře na petlici, Tak tady mrznou v té ostravské vánici. Ale Filip se nedá, drží fazónu hráče, I když mu funkce uplavala jak míč z pláče. [Bridge] (Poslouchej, co říká) A co na to Filip? Že prý "neva, pohoda", Že Andrej není naštvaný, že je to jen náhoda. Ministr Petr Macinka sice psal výhružné zprávy, Že spálí mosty do učebnic, že to budou dravy. Ale realita? "Nám je to úplně jedno," Hlavně že máme funkce a nepadli na dno! (Vůbec nás to neštve, neštve, neštve) [3. sloka] Tak zalezli do tepla, pod starou vyhaslou pec, Kde nefouká vítr, to je ta hlavní věc. "Pan premiér chce makat a já chci taky dělat," To jediné zbylo, co do kamer sdělat. Že není ministr? Prý žádný signál k ničemu, Jen další kolečko v tom vládním systému. Zmocněnec stačí, když auto má motor, Hlavně že Andrej Babiš vypnul ten hovor. [Outro] (Je nám to jedno) (Úplně jedno) Signál k ničemu... (Jedno...) [Outro]