Život na útěku v kulisách levného zombie filmu

[Intro] Je to přesně pět let. Únor, dva tisíce dvacet jedna. Byli jsme jako ve filmu... (Jenže ten film nikdy neskončil) [1. sloka] Psal se únor a vzduch byl těžký jako olovo, generál si řekl, že to zkusí celé nanovo. Vypnuli nám sítě a zavřeli nám krám, najednou jsi v ulicích a jsi v tom úplně sám. Bylo to jak ve filmu, kde ožívají mrtví, jenže ti v uniformách byli až moc živí. Děsivý scénář, co nikdo nechtěl točit, kdo neuhnul z cesty, ten už nemohl uskočit. [Refrén] Mám na hlavě cenovku a cítím cizí dech, (cizí dech) tahle země krvácí, má fakt smůlu a pech. Jmenuju se Nan Lin, pět let hledám stín, pro vojenskou radu jsem jen nebezpečný splín. (My to nevzdáme) [2. sloka] Říkají si vláda, ale je to spíš jen gang, co ukradl nám stát a teď drží v ruce tank. Disident je slovo, co se tady nenosí, když tě chytí v džungli, tak se tě na nic neprosí. Je to zombie horor, jen bez popcornu v ruce, místo herců v maskách míří přímo na srdce. Odpor ten nezmizel, jen se stáhnul do lesů, čekáme na šanci, až tu hráz konečně pronesu. [Refrén] Mám na hlavě cenovku a cítím cizí dech, (cizí dech) tahle země krvácí, má fakt smůlu a pech. Jmenuju se Nan Lin, pět let hledám stín, pro vojenskou radu jsem jen nebezpečný splín. [3. sloka] Odměna je vypsaná a plakáty tu visí, hledají mě po městě, jak kdyby lovili krysy. Ale my jsme lidi, co chtěli jenom žít, ne se nechat juntou o budoucnost oholit. Zombie film pokračuje, titulky nikde nejsou, jenže my víme jedno – oni z toho nevyváznou. Každý den je bonus a každá noc je výhra, bojujeme o to, co přijde teprve zítra. [Refrén] Mám na hlavě cenovku a cítím cizí dech, (yeah) tahle země krvácí, má fakt smůlu a pech. Jmenuju se Nan Lin, pět let hledám stín, pro vojenskou radu jsem jen nebezpečný splín. [Outro] [Outro]