Skandál na kolejích aneb Jak ministr Bednárik zastavil
2026-02-09 · Ekonomika · 5:35
Satirická píseň o tom, jak nový ministr dopravy Ivan Bednárik v roce 2026 označil vysokorychlostní tratě za ekonomickou sebevraždu a raději chce vybírat mýto od kamionů na okreskách.
[Intro]
[Intro]
(Dámy a pánové, píše se devátý únor roku dvacet šest.)
(Máme novou vládu, nové pořádky a hlavně... novou kalkulačku.)
Poslouchejte dobře, protože tohle nevymyslíš.
[1. sloka]
Na ministerstvu dopravy se měnily vizitky,
Ivan Bednárik nastoupil a rozdal nové nítky.
V dresu SPD teď kope, kdo by to byl čekal,
že odborník na železnici by se kolejí tak lekal.
Motoristé a Okamura, to je vládní parta,
na stole leží plány a v ruce cinká karta.
Prej stavět rychlovlaky, to se nám teď nehodí,
nový pan ministr to do koše rovnou zahodí.
(Říkáte si proč?)
Protože peníze nerostou na stromech, to dá rozum,
a tahle investice, ta by nám zlomila vaz i konzumn.
[Refrén]
Jízdenka z Prahy do Brna za patnáct set korun? (Cože?)
To je ekonomická sebevražda, křičí z vládních tribun.
Vlaky by jezdily prázdné, jenom vzduch by vozily,
státní kasu by ty dluhy navždy zkosily.
Patnáct stovek za cestu, to si nikdo nekoupí,
Bednárik zatáhl brzdu, sen o rychlosti se hroutí.
(Zastavte to!)
[2. sloka]
Dvoubilionová cenovka, to je pálka jako hrom,
zadlužit stát na desítky let, v tom je ten zlom.
Takže zapomeň na Drážďany, zapomeň na Evropu,
my si tady v Česku pojedem tu svou vlastní stopu.
Místo tratí pro rychlíky má ministr jiný plán,
zkasírujem kamiony, ať platí jako pán.
Mýtné i na okreskách, na silnicích nižších tříd,
ať víme, kudy jezdí, a nenecháme je v klidu být.
Když stát nemá na vlaky, tak ať aspoň vybírá,
stará dobrá silnice, ta se přece nezavírá.
[Refrén]
Jízdenka z Prahy do Brna za patnáct set korun? (Blázni!)
To je ekonomická sebevražda, křičí z vládních tribun.
Vlaky by jezdily prázdné, jenom vzduch by vozily,
státní kasu by ty dluhy navždy zkosily.
Patnáct stovek za cestu, to si nikdo nekoupí,
Bednárik zatáhl brzdu, sen o rychlosti se hroutí.
(Je to drahý!)
[3. sloka]
Ptali se ho na Tomia, jak mu voní program,
Ivan řekl: Nemám problém, já se z toho nepo... (nepokakám).
S Okamurou si plácnul, prý odbornost rozhoduje,
i když půlka národa teď nevěřícně protestuje.
Že prý Motoristé v koalici, to jsou slušný vášně,
ale ministr je v klidu, vysvětluje to vážně.
Kdo chce jezdit rychle, ať si připlatí za letadlo,
protože na české koleji nám to nějak dopadlo.
Supr projekt, říkáte? Ale ne za tyhle prachy,
radši budem v zácpách stát a nemít z dluhů strachy.
[Refrén]
Jízdenka z Prahy do Brna za patnáct set korun? (Nikdy!)
To je ekonomická sebevražda, křičí z vládních tribun.
Vlaky by jezdily prázdné, jenom vzduch by vozily,
státní kasu by ty dluhy navždy zkosily.
Patnáct stovek za cestu, to si nikdo nekoupí,
Bednárik zatáhl brzdu, sen o rychlosti se hroutí.
[Outro]
(Vlak končí jízdu, prosíme vystupte.)