Symfonie šedých stínů

[Intro] Krajina mizí v mléčném závoji Srdce se chvěje v tichém pokoji [1. sloka] Z okna se dívám do mléčné nicoty Mizí v ní stromy i obrysy ploty Od jedné do čtyř je stupňů pro tento den Zůstalo po ránu jenom pár prázdných jmen Mrholení padá na střechy únavou Mraky se táhnou jak stíny nad hlavou Kabát si zapni, chlad vtírá se pod kůži Vítr dnes poláme poslední růži [Před-refrén] Šedivá barva je královnou světa Všem dravým barvám teď dává se veta [Refrén] Nebe dnes pláče a nechce se smát Slunce se schovalo, šlo asi spát Kapky tu bubnují na starý plech Zima nám tají svůj poslední dech Nevidím barvy, jen odstíny šedi Když lidé z oken svých do prázdna hledí [2. sloka] Zítřek se ponese v duchu těch samých chvil Kéž bys tu se mnou v tom nečase chvíli byl Ve středu oteplí, pět stupňů zahřeje Déšť ale vezme nám poslední naděje Ve čtvrtek sedm, však bude to deštivé Bláto se přilepí na boty chtíčivé Sníh se nám promění v špinavou vodu Cítím v tom počasí podivnou zradu [Před-refrén] Šedivá barva je královnou světa Všem dravým barvám teď dává se veta [Refrén] Nebe dnes pláče a nechce se smát Slunce se schovalo, šlo asi spát Kapky tu bubnují na starý plech Zima nám tají svůj poslední dech Nevidím barvy, jen odstíny šedi Když lidé z oken svých do prázdna hledí [3. sloka] K víkendu zima se pomalu navrátí Mráz svoje dluhy nám nakonec zaplatí Ručička k nule a vločka se snese Ticho se rozhostí v tom spícím lese V sobotu tři stupně, v neděli mráz Zima nás do svých dob povolá zas V noci to spadne až hluboko pod nulu Smutek si sedne k nám, k našemu stolu [Bridge] (Všechno se točí v kruhu) Chvíli je teplo, pak mráz pálí do tváří (Hledáme marně duhu) Možná se obloha v pondělí rozzáří Ale teď jen mlha, déšť a chlad Není kam utéct a není kde stát [Refrén] Nebe dnes pláče a nechce se smát Slunce se schovalo, šlo asi spát Kapky tu bubnují na starý plech Zima nám tají svůj poslední dech Nevidím barvy, jen odstíny šedi Když lidé z oken svých do prázdna hledí [Outro] Jen odstíny šedi... Pod nulu klesáme... Do ticha...