Když se seriál stane rozsudkem smrti

[Intro] [1. sloka] V severním stínu, kde i ticho má uši, pašovaná flashka v kapse pálí. Třicet dětí riskuje svou duši, za obraz světa, co je tolik vzdálený. Chtěli jen vidět příběh z jihu, jak Hra na oliheň mění tvář. Teď klečí v prachu, v chladném sněhu (v chladném sněhu), a před nimi stojí kat a lhář. [Refrén] Je to drahá hra, co život stojí, za Netflix se tady platí krví. Režim se i hloupé písně bojí, jen jeden vůdce smí být ten první. (Je to konec, je to pád) [2. sloka] Zákon o kultuře, co myšlení drtí, K-pop je jed, co se nesmí pít. Studenti střední jdou vstříc své smrti, protože chtěli aspoň chvíli žít. Rodiče pláčou, ale musí se dívat, jak systém polyká vlastní děti. O svobodě se tu nesmí ani zpívat (nesmí zpívat), jen strach tu vzduchem tiše letí. [Refrén] Je to drahá hra, co život stojí, za Netflix se tady platí krví. Režim se i hloupé písně bojí, jen jeden vůdce smí být ten první. (Je to konec, je to pád) [Refrén] Je to drahá hra, co život stojí, za Netflix se tady platí krví. Režim se i hloupé písně bojí, jen jeden vůdce smí být ten první. (Je to konec, je to pád) [Outro] [Outro] [Outro] Jen tma a ticho... (Hra skončila)