Hanba musí změnit stranu a strach navždy zmizet

[Intro] [Intro] Dva tisíce dvacet šest a svět je v šoku (v šoku), když čte řádky o tom bestiálním toku. [1. sloka] Padesát let spolu, prý láska jako trám, (jako trám) on jí zatím do jídla sypal silný lék. (silný lék) Dominique byl režisér a ona zbořený chrám, co nevěděl, že v noci přichází cizí člověk. (zlý člověk) Desítky chlapů, co si brali její tělo, (její tělo) když ležela v bezvědomí na vlastní posteli. Všechno, co bylo svaté, rázem zmizelo, dělali si, co chtěli, jako by to museli. Teď o tom píše knihu plnou bolesti a tmy, (plnou tmy) o tom, jak vedle ní spaly jenom zlé sny. [2. sloka] Gisèle už nechce mlčet a klopit svůj zrak, (klopit zrak) říká, že hanba musí změnit svoji stranu. (svoji stranu) Rozhání ten těžký a dusivý mrak, a dává těm zbabělcům jednu velkou ránu. V knize popisuje pád až na samé dno, (až na dno) jak ji vlastní muž prodal jako levné sukno. Bylo to pro ni nepředstavitelné temno, teď je z ní ale symbol a to je ta spása. (spása) Odmítá se stydět za to, co jí udělali, (udělali) a viní ty, co se na tom jenom smáli. [Před-refrén] (Hanba musí pryč) (Ona vstává) [Refrén] Hanba musí přejít tam, kde má svůj kout, (tam kde má kout) Gisèle už se nenechá tím proudem strhnout. Padesát let života je rozbitých na střepy, ale ona kráčí dál, i když jsou jiní slepí. Kniha je venku a pravda křičí do světa, že oběť už není ta, co v koutě jenom zametá. [Outro] Dominique teď sedí a svět ho soudí přísně, (soudí přísně) Gisèle je ta vítězka téhle smutné písně. [Outro] [Outro]