Píseň je nostalgickým a uctivým rozloučením s Hideki Satem, otcem hardwaru Sega, který stál za vznikem legendárních konzolí od SG 1000 až po Dreamcast.
[Intro]
[Melancholic Guitar Riff]
(Yeah... tohle je pro legendu)
(Sega navždy, slyšíš?)
[Instrumental Build-up]
[Chorus]
Hideki Sato, ten co stvořil naše dětství,
v křemíku a drátech nechal svoje poselství.
Od Master Systemu až po Dreamcastův sen,
dneska se s tebou loučí každej věrnej fan.
[Verse 1]
Nastoupil jsi k Seze, rok sedmdesát jedna,
(byla to dlouhá cesta)
nebyla to práce zrovna jednoduchá, bídná.
První byla es gé tisíc, to byl jenom start,
pak jsi do toho vložil svůj technickej hazard.
Arkády jsi přenesl k nám domů do obejváku,
my pařili jsme hry v šeru i na paneláku.
[Chorus]
Hideki Sato, ten co stvořil naše dětství,
v křemíku a drátech nechal svoje poselství.
Od Master Systemu až po Dreamcastův sen,
dneska se s tebou loučí každej věrnej fan.
[Verse 2]
Mega Drive to rozjel, Sonic běhal jako blesk,
pak přišel Saturn a s ním i trochu tichej stesk.
Dreamcast byla labuť, co zpívala naposled,
tys tomu šéfoval, když měnil se celej svět.
Byl jsi u kormidla, když hardware šel ke dnu,
ale díky tobě máme vzpomínku nejednu.
[Chorus]
Hideki Sato, ten co stvořil naše dětství,
v křemíku a drátech nechal svoje poselství.
Od Master Systemu až po Dreamcastův sen,
dneska se s tebou loučí každej věrnej fan.
[Outro]
[Guitar Solo]
(Díky za všechno, pane Sato)
(Game Over... ale jenom tady)
[Fade Out]