Kdo čekal na slevy, ten dneska hořce pláče nad výdělkem

[Instrumental Build-up] [Intro] (Ceny letí... letí dál) (A my jen čumíme) Kdo si myslel, že to praskne, ten se spletl, pánové. Realita kope do zad, je to tvrdé, takové... [Verse 1] Čekali jsme na zázrak, že bublina nám splaskne, že realitní makléř hlady u dveří nám mlaskne. Jenže data FérMakléřů hází vidle do plánů, ceny starších baráků zas jedou podle elánu. Deset procent nahoru, to je průměr republiky, rozbíjí to prasátka a naše drobné zvyky. Metr stojí balík, skoro čtyřicet čtyři tisíc, kdo chtěl koupit levně, ten je dneska úplně víc (víc víc). [Verse 2] Hradec Králové je skokan, tam se asi zbláznili, dvacet jedna procent navrch, sny nám tam zkazili. Plzeň taky nespí, skáče jako pivo v trubkách, každý kvartál přihazuje, jsme v pěkných houbách. Praha s Brnem klasika, tam jedenáct a třináct, na levný dům v metropoli můžeme jen kynát. Zatímco my šetřili a škudlili každou kačku, trh nám s úsměvem na tváři vrazil další facku. [Instrumental Break] [Bridge] (Slyšíš to? Slyšíš?) Lumír Kunz to říká jasně, čekání se nevyplácí, hypotéka zlevnila jen o pár drobných v práci. To, co ušetříš na úroku, sežere ti cenovka, je to jako hasit požár, když ti chybí hadiovka. Zaplatíš víc než před rokem, i když banka sleví, to je ten vtip století, co nikdo z nás neví. (Ha ha ha, neví) [Verse 3] Jedině snad v Olomouci trh si dává šlofíka, cena tam stagnuje, asi čeká na zbojníka. Ústí roste pomalu, jen pět procent do plusu, tam se ještě dá bydlet bez infarktu a hnusu. Ale zbytek mapy svítí rudě jako kontrolka, že levně už bylo, to je naše smutná spolka. Tak si připijme na dluhy a na ty naše vize, bydlení je luxus, vítejte v téhle krizi. [Outro (Instrumental)] (Vítejte v krizi...) (Hradec... Plzeň... Praha...)