Skandál v divadle, kde se fikce změnila v krvavou rvačku

[Intro] (Poslouchej to) (Tohle nevymyslíš) (Bochum, dva tisíce dvacet šest) Vítejte v kulturním stánku, kde hranice mizí... [Spoken Word] Někdy je umění až moc živé. [Verse 1] Vítejte v Bochumi, v chrámu velkýho umění, kde se dneska večer fikce v drama promění. Schauspielhaus uvádí premiéru, sál je plný lidí, Tiago Rodrigues napsal to, co nikdo nevidí. Inscenace Catarina, název zní tak vznešeně, herci stojí na značkách, tváří se dost nuceně. [Pre-Chorus] Jenže slova mají váhu, těžší nežli kamení, a v hledišti to bublá, chystá se tu znamení. [Chorus] Na herce se vrhli, přímo na scéně, projev byl moc ostrý, zněl nebezpečně. Diváci to nedali, ruplo jim v bedně, mlátí do postavy, fakt neohroženě. [Verse 2] Měl to být antifašistický kus, ironie jak bič, jenže německý publikum vzalo si na to tyč. Jedna z postav řeční, háže temný hesla, napětí by se dalo krájet, nálada klesla. Nikdo nepochopil, že je to jenom role, vtrhli tam jak smyslů zbavení, (ty vole). [Pre-Chorus] Emoce vybuchly, rozum šel stranou, člověk už neví, jestli dostane ranou. [Chorus] Na herce se vrhli, přímo na scéně, projev byl moc ostrý, zněl nebezpečně. Diváci to nedali, ruplo jim v bedně, mlátí do postavy, fakt neohroženě. [Instrumental Break] [Bridge] Mluvčí divadla je v šoku, tohle ještě nezažil, v jiných zemích pískali, ale nikdo nebažil... po krvi a násilí, přímo před oponou, teď herec utíká s roztrženou fazónou. [Chorus] Na herce se vrhli, přímo na scéně, projev byl moc ostrý, zněl nebezpečně. Diváci to nedali, ruplo jim v bedně, mlátí do postavy, fakt neohroženě. [Outro] (Už chápete ten vtip?) (Asi ne) Antifašisti bijou herce... (To je gól) Schauspielhaus Bochum... [Fade Out]