Ctnostný násilník, který v soudní síni zrudnul

[Instrumental Intro] [Verse 1] V Avignonu v soudní síni houstne atmosféra, Kalil H. tam sedí, je to zvláštní aféra. Devětadvacet let a kruté obvinění má, že na parkovišti ženu násilím si podmanil (tak to zní). Proces se však zasek, ticho sálem zní, obžalovaný se tváří jako svatý v neděli. Odmítá tam mluvit, prý mu brání mravy, že prý se strašně stydí. [Verse 2] Přišla totiž tlumočnice, profík na svém místě, on však kroutí hlavou, říká: „Tohle ne, to jistě.“ O sexuálních činech před ženou nic neřekne, to mu víra nedovolí, ani se jí nelekne (vůbec ne). Potřebuje muže, aby jazyk rozvázal, jinak bude mlčet, takhle soudu vzkázal. Hraje ctnostnou pannu, co se právem děsí, že prý se strašně stydí. [Instrumental Break] [Verse 3] Je to vrchol cynismu a hodně špatný vtip, na parkovišti u obchodu zábrany měl líp. Tam mu žena nevadila, když ji k zemi tisk, teď tu hraje citlivku a chce mít z toho zisk (jaký risk). Oběť v koutě sleduje tu nechutnou hru slov, zatímco on ze sebe dělá mravnostní vzor. Pokrytectví v přímém přenosu tu každý vidí, že prý se strašně stydí. [Verse 4] Soudce jenom kroutí hlavou nad tou drzostí, ale muže zavolali, ať ho hříchu zprostí. Aby proces běžel dál a spravedlnost žila, tahle fraška absurditou všechny odzbrojila (odzbrojila). Znásilnění nevadí, však ženská u soudu, to je pro něj potupa a důvod pro ostudu. A tak s novým tlumočníkem dál tu sedí, že prý se strašně stydí. [Outro] (Stydí se...) (Chudáček se stydí...) [Fade Out]