Jak nám komise s úsměvem vypnula pojistky

[Instrumental Intro] [Verse 1] Prosím vás, neříkejte tomu ošklivě eutanazie, to slovo v moderní době už přece nežije. (Nežije, nežije) Máme tu novou frázi, co zní tak hezky čistě, terminální léčba, ta má své pevné místo. Nikdo se neptá, co si myslí starý pacient, jestli má chuť tu být, či je jen element. Slovník se mění a s ním i naše morálka, na konci chodby už čeká prázdná dálka. [Verse 2] Speciální komise si ráno uvaří kávu, projde si složky a vyhne se davu. (Bez davu, v klidu) Rozhodnou od stolu, kdo má nárok na dech, kdo už je přítěží a kdo má dneska pech. Není to na přání, jak to bývalo v plánu, teď vám to nařídí přímo podle orgánu. Úředník s razítkem má v ruce vaši nit, stačí jen škrtnout a přestanete snít. [Instrumental Break] [Bridge] [Build Up] Ekonomika jásá (čísla letí), nemocnice se prázdní (žádné smetí). Je to jen procedura, nic osobního v tom není, jenom se trochu urychlí to poslední zatmění. (Zatmění, zatmění) Systém to spočítal, ty jsi jenom položka, na konci formuláře chybí už jen doložka. [Verse 3] Tak ležte klidně a nebraňte se pokroku, komise rozhodla v tomhle divném roku. (V tom roku, v tom toku) Terminální léčba je lék na všechny strasti, když vás stát chytí do téhle své pasti. Nechtěli eutanazii, tak ji prostě přepsali, a nám všem zbyl jen strach, co jsme si nespali. Až přijde obálka s pruhem modré barvy, víte, že pro vás už nemají žádné rezervy. [Outro (Instrumental)]