Satirická píseň o zoufalých matkách, které se probojovaly přes PR kampaň až k Andreji Babišovi, aby ho prosily o pomoc pro své děti trpící kvůli zákonům.
[Instrumental Build-up]
[Intro]
(Náměstí duní, hudba hraje k tanci)
(Všichni chtějí fotku, podpis, možná šanci)
[Verse 1]
Obytný vůz parkuje, je to velká sláva,
lídr rozdává úsměvy a davu rukou mává.
Kampaň jede na plný plyn, koblihy a čepice,
všichni věří, že líp bude, plní se ulice.
Ale tam vzadu, kde končí světla reflektorů,
stojí ženy, co nechtějí jen fotku do prostoru.
Mají v očích strach a v rukou těžké desky,
život se s nima nemazlil, ten nebyl nikdy hezký.
[Pre-Chorus]
Žádný úsměv do kamery, jenom tvrdá prosba,
když stát selhal, zbývá už jen tahle osoba.
(Pusťte nás k němu!)
[Chorus]
Monika Růt a Kateřina Horsinková,
probojovaly se davem, každá z nich to chová.
Naléhavě prosí pro své trpící děti,
zatímco kolem nich konfety vzduchem letí.
Chtějí změnu zákona, co rodiny drtí,
čekají na spásu, než naděje uletí.
(Slyšíte nás?)
[Verse 2]
Andrej Babiš poslouchá a vážně kýve hlavou,
vedle stojí Juchelka, co kryje stranu pravou.
Mluví o násilí a o tom, jak soudy soudí,
o dětech, co v systému jak v bludišti bloudí.
Rozvody, paragrafy, co životy ničí,
ty matky křičí pravdu, co z davu jasně čiší.
PR tým si píše poznámky do bloků,
možná to vytáhnou v příštím volebním roku.
[Pre-Chorus]
Žádný úsměv do kamery, jenom tvrdá prosba,
když stát selhal, zbývá už jen tahle osoba.
(Pomozte nám!)
[Chorus]
Monika Růt a Kateřina Horsinková,
probojovaly se davem, každá z nich to chová.
Naléhavě prosí pro své trpící děti,
zatímco kolem nich konfety vzduchem letí.
Chtějí změnu zákona, co rodiny drtí,
čekají na spásu, než naděje uletí.
[Bridge]
Je to divadlo, nebo moment soucitu?
(Kdo to ví? Kdo to ví?)
Volební preference stoupají v úkrytu.
Matka pláče, on ji chytne za rameno,
zítra to bude na Facebooku zrovna ono.
Bolest se mění na politické body,
tak už to chodí u téhle vody.
[Chorus]
Monika Růt a Kateřina Horsinková,
probojovaly se davem, každá z nich to chová.
Naléhavě prosí pro své trpící děti,
zatímco kolem nich konfety vzduchem letí.
Chtějí změnu zákona, co rodiny drtí,
čekají na spásu, než naděje uletí.
[Outro]
Motor naskočí, karavan mizí v dáli.
(Mizí v dáli...)
A ty problémy na náměstí zůstaly.
Sliby se rozplynou jak pára nad hrncem,
život jde dál pod tímhle politickým sluncem.
(Zůstaly samy...)