Generálmajor, co píše domů o dírách v hlavě

[Instrumental Intro] [Spoken Intro] (Únor dvacet šest) (Rádio Svoboda hlásí) Unikly dopisy. Roman Demurčijev píše domů. A není to pozdrav z dovolené... [Verse 1] Roman Demurčijev, generál s metály na saku, dostal řád od Kadyrova, má respekt u vojáků. Však unikly zprávy, co psal v té temné chvíli, kde se chlubí tím, jak přesně trefuje své cíle. A píše: "Střelím ho do oka a náboj vyletí z hlavy ven." [Verse 2] Manželce do zprávy ťuká ty zvrhlé věty, zatímco na hroby kladou se čerstvé květy. Je to prý jen blbec, co stojí mu v cestě, tak popisuje popravu, jak rande ve městě. A píše: "Střelím ho do oka a náboj vyletí z hlavy ven." [Drop] (Yeah) (Zadní částí hlavy) [Verse 3] Zástupce velitele dvacáté armády, nemá strach z Boha, a už vůbec ne z ostudy. "Všechny je dodělám," slibuje do telefonu, zatímco stoupá výš k moskevskému trůnu. A píše: "Střelím ho do oka a náboj vyletí z hlavy ven." [Instrumental Break] [Verse 4] Investigativci teď odkryli tu pravou tvář, že to není hrdina, ale sprostý lhář a žhář. Rok dvacet šest ukázal, co skrývá uniforma, pro něj je vraždění zajatců jen běžná norma. Když píše: "Střelím ho do oka a náboj vyletí z hlavy ven." [Outro (Instrumental)]