Zlatí vězni z Odrovic a láska, která má pachuť mříží

[Instrumental Intro] [Spoken Intro] Je únor dvacet šest. Už je to víc než půl roku, co v Odrovicích padla klec. Sto padesát psů. Zlatí retrívři... teda, měli být. Místo zlata jen bláto a strach. A majitelka? Ta říká, že je to láska. (Yeah, poslouchej) [Verse 1] V baráku tma a venku jenom štěkot a smrad, tam bys svého psa nechtěl nikdy nechat spát. Když tam vtrhla policie a veterinární správa, ebyla to chovatelská stanice, ale dravá láva. Podvyživená těla, srst samý dred a hnus, místo misek s jídlem jenom boj o další kus. Sto padesát očí, co ztratily svoji záři, teď se učí znovu věřit laskavé tváři. [Chorus] Zlatí psi se zvedají pomalu z prachu (z prachu), zkouší zapomenout na ty roky strachu. Ale stín je stále tady, visí nad nimi jak mrak, majitelka chce je zpátky, a to je ten vrak. Prý je to rodina, prý je to pouto silné, zákon zatím mlčí a spravedlnost je jen filmy. [Post-Chorus] (Ona se jich nevzdá) Milena Růžičková chce ty psi zpět. (Ona se jich nevzdá) I když jim ukázala jenom ten nejhorší svět. [Verse 2] Pamatuješ na ten den, kdy vážili šest kilo? Když písknutí hračky pro ně jak výstřel bylo. Paraziti v kůži a teplota na nule, štěně, co přežilo jen díky cizí vůli. V dočaskách a útulcích teď mají svoje pelíšky, učí se, že ruka člověka nejsou jenom mřížky. Přibírají na váze, v očích se vrací klid, ale úřední šiml musí ještě rozhodnout, jak žít. [Chorus] Zlatí psi se zvedají pomalu z prachu (z prachu), zkouší zapomenout na ty roky strachu. Ale stín je stále tady, visí nad nimi jak mrak, majitelka chce je zpátky, a to je ten vrak. Prý je to rodina, prý je to pouto silné, zákon zatím mlčí a spravedlnost je jen filmy. [Bridge] [Rap] (Yo, jedeme) Miliony korun lítají vzduchem jak listí, město Pohořelice platí a účet se čistí. Dva miliony za péči, to není malá darda, ale paní chovatelka, to je jiná garda. Tvrdí, že zná jménem každého jednoho psa, že je má ráda? To je hodně drsná hra. Právník vzkazuje, že citová vazba je pevná, ale pohled na ty fotky, to je pravda zjevná! Kdo nechá zvíře v hovnech, ten nemá nárok, na lítost, na soucit, ani na ten další rok. Hrozí jí kriminál, pět až deset let, ale ona bojuje o svůj majetek, svůj svět. Dokud soud neklepne, jsou stále jen věcí, je to absurdní divadlo v téhle naší kleci. Nechce platit? Fajn, ať propadnou státu, hlavně ať se nevrací zpátky do toho blátu! [Chorus] Zlatí psi se zvedají pomalu z prachu (už vstávají), zkouší zapomenout na ty roky strachu. Ale stín je stále tady, visí nad nimi jak mrak, majitelka chce je zpátky, a to je ten vrak. Prý je to rodina, prý je to pouto silné, zákon zatím mlčí a spravedlnost je jen filmy. [Outro (Instrumental)] (Zlatí retrívři...) (Domov...) [Fade Out]