Když umělá inteligence měří tvůj úsměv za pultem

[Instrumental Intro] [Intro] [Spoken Word] Píše se rok dva tisíce dvacet šest a já smažím hranolky. A v uchu mi sedí Patty, co mi diktuje emoce. [Verse 1] Nasadím sluchátko a slyším tichý šum (tichý šum), můj nový šéf je algoritmus, zkoumá můj rozum. Burger King se rozhodl, že zlepší naši tvář, nad mým každým slovem teď bdí tenhle tichý lhář. Když neřeknu "prosím" a nepřidám "děkuji", body za mou ochotu hned dolů putují (fakt putují). Patty mě poslouchá a měří každý tón, z normální brigády je orwellovský shon. [Chorus] (Řekni prosím!) Patty mi v hlavě zvoní. (Víc se usměj!) Algoritmus už mě honí. Měřič mojí nálady nezná žádný spánek (žádný spánek), v tomhle fastfoodu se zblázní každý stánek. [Drop] [Verse 2] Přijde pán a křičí, že má studený sýr, já musím udržet ten korporátní mír. Patty mi šeptá, ať ho hezky přivítám, já přitom v duchu už tenhle podnik odmítám (odmítám). "Vítejte v Burger Kingu," hlásím jako stroj, zatímco v mojí hlavě probíhá tichý boj. Koučuje mi i to, jak poskládat to menu, za ztrátu mojí tváře nedostanu odměnu. [Chorus] (Řekni prosím!) Patty mi v hlavě zvoní. (Víc se usměj!) Algoritmus už mě honí. Měřič mojí nálady nezná žádný spánek (žádný spánek), v tomhle fastfoodu se zblázní každý stánek. [Verse 3] Každý den za pultem je stejný kabaret (kabaret), algoritmus Patty mi teď řídí celý svět. Budoucnost je tady a mrazí mě v zádech, Patty mi teď počítá i můj vlastní nádech. Lidé chtějí jídlo, ne robotický vděk, jenže centrála má na chování přesný lék (přesný lék). Dva tisíce dvacet šest a já jsem jenom hlas, co ho tenhle chytrý systém soudí zas a zas. [Chorus] (Řekni prosím!) Patty mi v hlavě zvoní. (Víc se usměj!) Algoritmus už mě honí. Měřič mojí nálady nezná žádný spánek (žádný spánek), v tomhle fastfoodu se zblázní každý stánek. [Outro (Instrumental)]