Jak památkáři bez boje staré skříně odevzdali

[Intro] [Instrumental Intro] [Spoken Word] Soud v Semilech právě rozhodl. Památkáři hází ručník do ringu, případ uzavřen. [Verse 1] Na zámku Hrubý Rohozec teď mají těžké ráno, okresní soud v Semilech už řekl svoje ano (řekl ano). O ten starý nábytek a o křesla i stoly, přišel stát a památkáře ta prohra dost bolí. Dědička rodu Walderode slaví velké plus (velké plus), balí se tam lustry a teď chystá se i vůz. Johanna Kamerlanderová vyhrála ten boj, stát to prostě vzdal a teď už vypíná svůj stroj (vypíná stroj). [Pre-Chorus] Rozsudek zní jasně, ztratili jsme skříně, památkáři sedí a jen tváří se dost líně. Odvolat se nebudou, ten boj je pro ně pasé (je to pasé), starý slavný rod se ke svým věcem vrátí zase. [Chorus] Zámek Hrubý Rohozec teď vyklízí svůj sál, stát ten spor o nábytek dnes na rovinu prohrál. Walderode slaví, stát už ani nedutá (nedutá), tahle stará pravda je teď k památkářům krutá. [Instrumental] [Verse 2] Před lety to vypadalo na pořádnou bitvu, právníci si do té kauzy nabrousili břitvu (ostrou břitvu). Chtěli hájit cenný zámecký mobiliář, teď památkář jen schovává svou utrápenou tvář. Soudní systém rozhodl, že všechno patří jí (patří jí), v Turnově se kvůli tomu slzy nelijí. Johanna Kamerlanderová bere, co vždy chtěla, ač se byrokracie tak dlouho strachy chvěla. [Chorus] Zámek Hrubý Rohozec teď vyklízí svůj sál, stát ten spor o nábytek dnes na rovinu prohrál. Walderode slaví, stát už ani nedutá (nedutá), tahle stará pravda je teď k památkářům krutá. [Bridge] Takže stát se odvolávat po těch letech nechce, vzdali se a staré židle odevzdají lehce (velmi lehce). Konec jedné kauzy, která táhla se jak med, hlavně že ten nábytek má svoji paní hned. [Chorus] Zámek Hrubý Rohozec teď vyklízí svůj sál, stát ten spor o nábytek dnes na rovinu prohrál. Walderode slaví, stát už ani nedutá (nedutá), tahle stará pravda je teď k památkářům krutá. [Outro] Skříně jedou domů, stát ten spor už nechce vést, památkáři musí tuhle těžkou prohru snést. [Outro (Instrumental)] [End]