Papírová válka o ruinu, co straší celou čtvrť

[Intro] [Instrumental Intro] [Male Vocals] [Sarcastic] Blanická ulice, březen dva tisíce dvacet šest. Zase se tu sepisují lejstra a radnice zkouší svoji papírovou pěst. [Verse 1] V Blanické ulici dům padá a hnije už pár let, přes rozbitý plot tam v klidu leze úplně celý svět. Majitel má klídek, na tu ruinu prostě z dálky kašle, (Zase!) z města mu teď úředníci balí další modré mašle. V prázdných pokojích se hosté smějí do klidné noci, město Olomouc se zatím plácá ve své vlastní bezmoci. [Pre-Chorus] Vedení jen mračí čelo a tvrdě žádá o nápravu, zatím tu dál dýcháme ze sousedství nesnesitelnou otravu. [Chorus] Rozpadlá vila uprostřed ulice teď budí hluboký žal, úřad si tiskne další modré výzvy prostě klidně dál. [Post-Chorus] Papírový ping-pong se tu hraje líně tam a zpátky, na normální život my tu hledáme jen tajné zkratky! [Drop] [Verse 2] Na oknech je igelit a do základů padá čistá voda, celé téhle zkázy už je pro město teď vážně velká škoda. (Prší tam!) My, co žijem vedle, platíme dál obří městské daně, na ten smutný squat se dívat musíme dnes tiše přes své dlaně. Vedení Olomouce tvrdí, že chce mít konečně čisté stoly, papíry však tuhle tvrdou realitu prostě samy o sobě neskolí. [Pre-Chorus] Vedení jen mračí čelo a tvrdě žádá o nápravu, zatím tu dál dýcháme ze sousedství nesnesitelnou otravu. [Chorus] Rozpadlá vila uprostřed ulice teď budí hluboký žal, úřad si tiskne další modré výzvy prostě klidně dál. [Post-Chorus] Papírový ping-pong se tu hraje líně tam a zpátky, na normální život my tu hledáme jen tajné zkratky! [Drop] [Outro] Tak snad se jednou tahle čtvrť zas dočká zdravého probuzení. Zatím to tu vypadá pro každého na hodně dlouhý zimní snění. Vila mlčí. Město volá. Slepá ulička se dál a dál otevírá. [Outro (Instrumental)]