Křik, lži a tajný byznys mikulovské školy

[Instrumental Intro] [Verse 1] Ján Sýkora z Mikulova ztratil klidný spánek, fouká mu sem ze základky velmi hlučný vánek. Škola Hraničářů pro něj generuje stres, připadá si u zahrady jako štvaný pes. (Štvaný pes!) Vidí podvodný ubytovací byznys a zradu, posílá stížnosti až ke krajskému úřadu. Tvrdí, že tam v učebnách přespávají cizí, a že naděje na ticho absolutně zmizí. [Chorus] Ředitel Jiří Souchop všechny děti hájí, říká, že si o přestávce prostě venku hrají. Krajskému úřadu je to už naprosto fuk, pro ně to jsou domněnky a neexistuje hluk! (Žádný hluk!) [Verse 2] Stavební úřad vzkazuje, že řešil pouze hřiště, stížnosti je nezajímají, ať zkusí soudy příště. Pan Ján točí videa a spravedlnost hledá, ale s velkým aparátem pohnout se teď nedá. Píšou mu: Pane Sýkoro, my už neodpovíme, vaši složku založíme, nic víc neřešíme. (Neřešíme!) Občasné přespávání na karimatce v rohu, není hotelový byznys, přísaháme bohu! [Drop] [Chorus] Ředitel Jiří Souchop všechny děti hájí, říká, že si o přestávce prostě venku hrají. Krajskému úřadu je to už naprosto fuk, pro ně to jsou domněnky a neexistuje hluk! (Žádný hluk!) [Verse 3] Sousedská idyla se proměnila v peklo, mezi panem Jánem a úřadem se to zaseklo. Do počítače láduje záznam noční bouře, byrokraté z argumentů dělají jen clonu kouře. Pečlivě tiskne papíry a stížnosti skládá, do schránky s nadějí všechny křivdy znovu vkládá. (Znovu vkládá!) Tahle válka přes ploty nemá vůbec žádné kraje, ředitel je spokojený, žactvo si dál hraje. [Chorus] Ředitel Jiří Souchop všechny děti hájí, říká, že si o přestávce prostě venku hrají. Krajskému úřadu je to už naprosto fuk, pro ně to jsou domněnky a neexistuje hluk! (Žádný hluk!) [Outro (Instrumental)]