Těhotenství v zákopech a diagnózy zítřka

[Instrumental Intro] [Intro] Válka prý končí, milion mužů se vrací pomalu do svých bytů, kdo ale tuší, co mají v duši za spoustu nezpracovaných pocitů? [Verse 1] Svitlana Berezina tiše hlásí hrozně drsná data, odborníků na zraněnou mysl je teď vážně velká ztráta. Klasická péče tu milion vojáků po boji vůbec nezhojí, přízraky mrtvých s nimi i v noci nad kávou potichu postojí. A plánovat dítě v době, kdy na okno občas něco buší? Hrozí z toho autismus, to každý v zemi bez okolků tuší. [Chorus] Vítej doma, hrdino, a nauč se zas normálně žít, běž do vlády nebo na trh, musíš přece něco mít! Osm tisíc manželek teď neví, jak ti pomoct v nouzi, psychologů není dost a celý stát se po kolenou plouží. [Breakdown] [Verse 2] Asociace psychologického vzdělávání to jasně vidí, není žádný recept na bolesti těch traumatizovaných lidí. Léčit jenom staré hrůzy dávno není vůbec žádný cíl, hlavní je najít sám sebe a načerpat novou studnu sil. Stát nemá kapacity a drahé sliby do ticha potichu mizí, celý ten návrat do míru je vojákům tak nekonečně cizí. [Drop] [Chorus] Vítej doma, hrdino, a nauč se zas normálně žít, běž do vlády nebo na trh, musíš přece něco mít! Osm tisíc manželek teď neví, jak ti pomoct v nouzi, psychologů není dost a celý stát se po kolenou plouží. [Chorus] Vítej doma, hrdino (vítej!), a nauč se zas normálně žít, běž do vlády nebo na trh, musíš přece něco mít! Osm tisíc manželek teď neví, jak ti pomoct v nouzi, psychologů není dost a celý stát se po kolenou plouží. [Outro] Experti varují a milion mužů se zkouší znovu smát, v zemi, kde člověk musí i po bitvě proti svým stínům stát. Svitlana sklopí zrak a chápe, že je před nimi těžká zkouška století, když padlá společnost zkouší chystat bezpečné nové početí. [End]