Tereza Matějčková v rozhovoru s Jakubem Horákem rozebírá paradox, že snaha o změnu nás často zotročuje, zatímco přijetí role 'přítěže' a rezignace může vést ke skutečné vnitřní svobodě.
[Intro]
Kouř se válí nad stolem, slova těžknou v prostoru
Dva lidi hledaj pravdu, nechtějí jít nahoru
Vypni ten šum, zapomeň na lajky a sdílení
Tady se krájí realita, co není k vidění
[Verse 1]
U mikrofonu sedí host, Tereza Matějčková
Filosofka, co nehledá slova jenom taková
Co by hladila po srsti a říkala ti: „Makej!“
Naopak ti šeptá: „Na ten progres klidně dlaběj.“
Svět nás nutí do forem, hubnout, růst a měnit tvář
Ale v tomhle krysím závodě zhasla všechna zář
Jakub Horák kýve hlavou, chápe tenhle paradox
Že když se snažíš změnit svět, dostaneš jen do nos
[Pre-Chorus]
Tlak stoupá v trubkách, všichni chtějí víc
Ale v cíli toho běhu nečeká už nic
Jen prázdný zrcadla a vyhořelý svaly
Možná jsme se báli stát, tak jsme utíkali
[Chorus]
Neměň se a uvidíš (právě to je klíč)
Všechna křečovitá snaha je vlastně o nic
Právě to tě promění (když zůstaneš stát)
Nemusíš se lepších zítřků tolik bát
Buď hrdě tou přítěží (co systém brzdí)
Kdo je pevný jako skála, toho nerozdrtí
[Post-Chorus]
Přítěž, přítěž, buď těžkej jako kyt
Přítěž, přítěž, a měj svůj vlastní klid
[Verse 2]
Být přítěží je nárok, co druzí musí nést
Není to chyba v programu, je to jedna z cest
Dnešní doba tekutá chce flexibilní plast
Ale Tereza nám říká: „Pozor, je to past!“
Když jsi těžký balvan, co v řece leží na dně
Voda musí obtékat a to ji štve tak chladně
Rezignace není prohra, je to postoj stoika
Co se nenechá vláčet tam, kde dav se zalyká
[Pre-Chorus]
Tlak stoupá v trubkách, všichni chtějí víc
Ale v cíli toho běhu nečeká už nic
Jen prázdný zrcadla a vyhořelý svaly
Možná jsme se báli stát, tak jsme utíkali
[Chorus]
Neměň se a uvidíš (právě to je klíč)
Všechna křečovitá snaha je vlastně o nic
Právě to tě promění (když zůstaneš stát)
Nemusíš se lepších zítřků tolik bát
Buď hrdě tou přítěží (co systém brzdí)
Kdo je pevný jako skála, toho nerozdrtí
[Verse 3]
Aktivisti křičí, že musíme spasit svět
Že kdo nejde s námi, ten musí z kola ven a hned
Ale největší revoluce je možná v tom
Že zůstaneš sám sebou a budeš jako strom
Že nebudeš se omlouvat za to, že jsi složitý
Že tvoje názory nejsou instantně rozbitý
Schopnost být tou překážkou v toku dějin dneška
To je ta nejtěžší, ale vítězná smečka
[Bridge]
Zastav ten běh
Zastav ten křečovitý smích
Odvaha není v pohybu
Ale v slovech tichých
Když se neměníš pro ně
Měníš se pro sebe
A to je ta cesta
Co vede do nebe (nebo do pekla)
[Chorus]
Neměň se a uvidíš (právě to je klíč)
Všechna křečovitá snaha je vlastně o nic
Právě to tě promění (když zůstaneš stát)
Nemusíš se lepších zítřků tolik bát
Buď hrdě tou přítěží (co systém brzdí)
Kdo je pevný jako skála, toho nerozdrtí
[Outro]
Takže zůstaň, jakej seš.
A jestli se jim to nelíbí...
To už je jejich problém.