Rakouské pohádkové důchody mají svůj docela krutý háček

[Instrumental Intro] [Verse 1] Rok dva tisíce dvacet šest letí v čase, vídeňský důchod se ukrývá v kráse. Rakouský senior pro kávu kráčí, alpské to bohatství všem tady stačí. Čtrnáctkrát do roka výplata cinká, bohatý Rakušan tiše si spinká. Sedmnáct set pět eur měsíčně svítí, přes čtyřicet tisíc do ruky chytí. [Verse 2] Noviny tisknou ta pohádková data, rakouská penze je vstupenka zlatá. Věk šedesát celých a sedm let k tomu, dámy se s úsměvem odeberou domů. Český čtenář jenom nevěřícně hledí, jak si ti penzisté v pohodlí sedí. Velkorysé platy padají z nebe, zatímco tady mráz do zad nás zebe. [Build] [Bridge] Zadržte tu chvíli závist, (Pozor!) má to jeden ostrý háček. Z každé mince, co jim přijde, (Bere!) stát si sebere svůj sáček. Na rozdíl od české hroudy, kde je penze celkem čistá. (Krásně čistá!) Vídeňský úřad se vždycky, na penzistu s daní chystá! [Verse 3] I když v Rakousku se štědrá penze blýská, český důchodce si jenom smutně stýská. Tamní občan za rok čtrnáct platů točí, berňák mu pak přísně hledí rovnou do očí. My tu v rodném Česku menší částky berem, (Málo!) s úřady se aspoň v penzi už neperem. Dostaneš svůj obnos, stát se na nic neptá, bohatý Rakušan u placení reptá! (Platí!) [Outro (Instrumental)]