Umělá inteligence pod zámkem a hodně sprostý vzkaz

[Intro] [Instrumental Intro] Moskevský vzduch ztěžkl a březen ztratil pel, digitální zdi se zvednou, jak pan vládce chtěl. Evropská krev vaří a emisarům tuhne rys, Kreml dneska spálil poslední svůj kompromis. [Verse 1] [Sarcastic] V Moskvě padlo rozhodnutí, stáhli rolety, cizí chytrou síť teď lidem rázně vypnuli. Nahradí ji vlastní ruské chytré náměty, cenzuru tak do moderních kódů vtisknuli. (Pojď!) Vadí jim ta svoboda a neschválené zprávy, algoritmus musí přece věrně sloužit moci. Ze světové dálnice teď zbyly jenom trávy, virtuální bachař nespí ve dne ani v noci. Zůstane jen domácí a povolená data, tahle nová opona je pevnější než vrata. [Breakdown] [Verse 2] Pan Emmanuel Macron poslal do Moskvy své hosty, Evropa prý o té válce chce se bavit hned. Emisaři s nadějí tam chtěli stavět mosty, zahraniční poradce však hodil na ně led. (Smůla!) Poradce jim jasně řekl, že fakt nemaj zájem, do obličeje jim vmetl tuhle sprostou větu. Ať se prý hned rychle vrátí za tím lepším rájem, vulgárně jim zavřel cestu k západnímu světu. "Trhněte si nohou," ten vzkaz platí pro ten dav, vyhnaní jsou diplomaté, občan bez svých práv. [Build] [Chorus] [Angry] Žádná cizí nápověda, jenom ta jich vlastní, algoritmus stvořený z těch pohlídaných dat. Občané teď budou zřejmě ironicky šťastní, ve stínu cenzury se už nemůžou jít ptát. Evropu i vlastní lidi poslali hned s řevem pryč, na každého místo pravdy mají sprostý tvrdý bič. [Post-Chorus] V březnu dva tisíce dvacet šest zní sprosté věty, francouzský pan prezident je s hrůzou v dálce vnímá. V Kremlu s chutí odříznou ty všechny cizí světy, nad svobodou na displeji temná zima dřímá. [Outro] [Drop] "Trhněte si nohou," křičí Kreml jako zbraň, občané za izolaci platí krutou daň. [Outro (Instrumental)] [End]