Tiše zírat do země je dnes národní sport

[Instrumental Intro] [Verse 1] Pláče cizí dítě uprostřed velkého města, každý radši dělá, že ho čeká jiná cesta. Útočník má volnou ruku, dav jen klopí oči, všichni se teď tváří, že je konflikt nezaskočí. Martin Bartl vysvětluje, proč nás řídí strach, proč se každý lekne, sotva vítr zvedne prach. Instruktor a policista chápe tenhle klam, proč je každý radši slepý, aby nebyl tam. [Chorus] My jsme hrdá veřejnost, co umí tiše stát, cizí bolest na sebe si nechcem vůbec brát. Nikdo nechce zasáhnout a nikdo nemá moc, naši tichou lhostejnost teď skryje temná noc. [Post-Chorus] (Ne, já nic nevidím!) Radši sklopím zrak. (Ne, já nic neslyším!) Zmizel každý mrak. (Ne, já se nepletu!) Ať si řeší svůj spor. Ztichne celá ulice a mizí lidský vzor. [Verse 2] Lucie Laitlová k věci nabízí hledisko, z Centra současného umění tvoří středisko. Vysvětluje chování, kdy dav jen zírá hloupě, zatímco se rány sypou na oběť tam v koutě. Při každém tom konfliktu jsme potichu jak pěna, v těchto krizích okamžitě padá naše cena. Radši máme jistotu, že přežijem svůj den, na cizí pláč zapomenem dřív než přijde sen. [Chorus] My jsme hrdá veřejnost, co umí tiše stát, cizí bolest na sebe si nechcem vůbec brát. Nikdo nechce zasáhnout a nikdo nemá moc, naši tichou lhostejnost teď skryje temná noc. [Verse 3] Lze to přece řešit, aniž schytáte hned rány, není třeba agresorům rovnou bořit brány. Odborníci vysvětlují všem ten chytrý krok, jak zachovat chladnou hlavu, ustát těžký šok. Můžete jen křičet z dálky, zvednout prudce hlas, hlavně zlomit mlčení, než vyprší ten čas. My se radši tváříme, že jsme jen němý kmen, v lhostejnosti dožijeme další všední den. [Drop] [Chorus] My jsme hrdá veřejnost, co umí tiše stát, cizí bolest na sebe si nechcem vůbec brát. Nikdo nechce zasáhnout a nikdo nemá moc, naši tichou lhostejnost teď skryje temná noc. [Outro (Instrumental)]