Jako hledat luxus v tom naprosto holém plastu

[Instrumental Intro] [Verse 1] V největším bazaru starý Volkswagen tiše čeká, nulová výbava uvnitř v redakci nás neleká. (Nikdy!) Rok dva tisíce dvacet jedna ukáže rovnou tvář, bez drahých příplatků velmi rychle zmizí falešná zář. Svezeme se k cíli novým autem zrovna do vřavy, zaparkujem obě verze rovnou mezi tamní davy. Rok dva tisíce dvacet šest nás po dálnici sveze, otestujem oba vozy, rozbijeme nudné meze! (Jedem!) [Chorus] Vždycky jenom základ, my tu nehledáme drahý cíl, mysleli jsme, že ten pokrok ujel aspoň pár set mil. Nebo možná vůbec nijak neposunul hranice, holá palubovka totiž redaktory mrzí velice! (Vždycky základ!) [Verse 2] Obě naše generace mají málo zjevných změn, z velkého luxusu na lodi rázem stává se jen sen. Starý model dva tisíce dvacet jedna tvrdě jede, teplo pro řidiče k sedačce teď kabel vůbec nevede. Nový typ dva tisíce dvacet šest se mistrně hlásí, a na prázdném panelu však potkáš mráz bez větší krásy. Bez hromady peněz dostaneš pod ruce temný plast, na ty kupující v autosalonu tu číhá levná past. [Chorus] Vždycky jenom základ, my tu nehledáme drahý cíl, mysleli jsme, že ten pokrok ujel aspoň pár set mil. Nebo možná vůbec nijak neposunul hranice, holá palubovka totiž redaktory mrzí velice! (Ani náhodou!) [Drop] [Verse 3] Smutná odpověď teď leží pouze pod vrstvou toho laku, mírný a docela chabý vývoj hledej dole spíše u znaku. Pět let rychle zmizelo a střední displej radši změnil kryt, ořezané prázdné spoření se tvůrcům nepovedlo nijak skrýt. (Vůbec nic!) Z velkých masivních prospektů znějí napínavé letmé skoky, na odhalených vozech s bolestí teď zřetelně vidíme ztracené roky. Levný základ prostě přežil, beznadějně kolem nás dál plyne čas, nulová inovace nakonec o samotě dokonale potrestá nás. [Chorus] Vždycky jenom základ, my tu nehledáme drahý cíl, mysleli jsme, že ten pokrok ujel aspoň pár set mil. Nebo možná vůbec nijak neposunul hranice, holá palubovka totiž redaktory mrzí velice! [Outro]