Barbaři v Bubenči aneb Kdo hodil ohněm na Ruský dům?

[Instrumental Intro] [Hook] V Praze šest, Na Zátorce, letěl vzduchem oheň. Někdo zjevně neměl ruskou duši v sobě rozeň. [Verse 1] Ve čtvrtek večer, Praha ještě nespí, na Ruský dům letí flašky, co se třpytí. Šest kousků prý, půlka z nich se chytla, knihovna v přízemí oknem světlo vpila. Policie pátrá, je to věc cizí, kdo to byl, jestli měl vůbec nějakou vizi. Ředitel Girenko pro agenturu TASS, hned poznal v útoku teroristů hlas. [Instrumental Break] [Verse 2] Igor Girenko dál tu větu spřádá, že nelidská stvoření míří na záda. Prý útok nebyl náhodou, (to teda ne) končí Dny kultury, to je zjevně zlé. A Marija Zacharovová, mluvčí z ministerstva, vidí v tom barbarský čin a spoustu zla. Prý léta běží kampaň, agresivní, zlá, proti všem, co Moskva za své má. [Build] [Bridge] Aktivisti křičí: "Je to propaganda!" (To není kultura!) Status diplomata? To je šaráda! Rossotrudničestvo, jméno jako hrom, provozuje v Praze tenhle ruský dům. Tak lítaj flašky, slova, noty, vztek, ministr vnitra říká: "Nepřípustný skutek". (Nepřijatelný!) Ať je to, jak je to, v Praze je teď dusno. [Verse 3] Oheň uhasili, škoda není velká, fotky jsou na síti, to je mela vzteklá. Česko ten status domu neuznává, Moskva se zlobí, hlava zabolívá. Alexandr Brod z rady Kremlu hlásí, že Západ podněcuje k nenávisti v čase. Zatím se neví, kdo ten oheň nes, jen že v Dejvicích byl v noci velkej stres. [Outro (Instrumental)]