Mám spoustu práce a vaše drby mě netrápí

[Intro] [Instrumental Intro] V sedmdesáti třech prý musím sedět v koutě, jenže můj vlak se z kolejí rozhodně nehne. [Verse 1] Vychází články a redaktoři šílí, do mých tajností se naprosto vnořili. Měla jsem přítelkyni, ale už ji nemám, nad vaším zděšením jen s úsměvem kývám. Hraju si v Kalichu Oponu nahoru, odmítám fňukat v jakémkoliv hovoru. Děláte z rozchodu tragédii roku, já si však s radostí ještě přidám do kroku. [Pre-Chorus] Mám kolem vnoučata, dceru i syna, váš falešný soucit je ohromná psina! [Chorus] Nejsem teď zadaná, přesto je mi skvěle, všechen cizí smutek pošlu do postele. V Ulici točím a hraju dál svůj part, můj volný život fakt nečeká na restart! [Post-Chorus] [Instrumental Break] (Žádný strach!) Dívám se s klidem dopředu. (Nejsem tu sama!) Všechno s úsměvem dovedu! [Verse 2] Jaromír Nekuda mě strašně dobře znal, po třiceti letech s námi život běžel dál. Tereza hlásí, že rodina se má ráda, zatímco za plotem bučí zlá novinářská stáda. Dva tisíce dvanáct, tehdy to prasklo ven, že mě najednou zlákala čistá láska žen. Dnes je mi sedmdesát tři a vtipně se tvářím, bez cizí pomoci naplno pořád zářím! [Chorus] Nejsem teď zadaná, přesto je mi skvěle, všechen cizí smutek pošlu do postele. V Ulici točím a hraju dál svůj part, můj volný život fakt nečeká na restart! [Instrumental Solo] [Guitar Solo] [Chorus] Nejsem teď zadaná, přesto je mi skvěle, všechen cizí smutek pošlu do postele. V Ulici točím a hraju dál svůj part, můj volný život fakt nečeká na restart! [Outro] Já mám svou rodinu a mám své přátele, z prázdných titulků se raduju vesele. [Outro (Instrumental)] [Fade Out]