Soudní fraška za jízdy ulicemi Detroitu

[Instrumental Intro] [Verse 1] Máme tu docela nevinné soudní stání, paní Kimberly Carollová má svý plány. Do soudní síně nechce jezdit nikam dál, tak hovor zapne tam, kde volant na ni stál. Jede si klidně přímo z centra Detroitu, a tají obraz na mobilním internetu. Soudce však velí, ať svou tvář všem ukáže, do objektivu slunce padá z garáže. [Chorus] Řídí u soudu a do zrcátek kouká, motor jen vrčí a průvan do auta fouká. Pán v taláru přece není žádný idiot, za tenhle výkon nikdo nedostane bod. [Instrumental Break] [Verse 2] Kimberly tvrdí, že si sedí kousek vedle, soudcův výraz mění se teď docela zbledle. Prej levá strana, nebo pravá, kdo to ví? Vyhláška míchá se tu s falešnou výpovědí. A kdo že kormidluje, jestli to nejsi ty? Kamera postupně vyvrací všechny mýty. Ten řidič beze jména tvář prý nedá sem, absurdní divadlo se chýlí úžasem. [Chorus] Řídí u soudu a do zrcátek kouká, motor jen vrčí a průvan do auta fouká. Pán v taláru přece není žádný idiot, za tenhle výkon nikdo nedostane bod. [Drop] [Verse 3] Kimberly nakonec hodně zmateně leze, rovnou ze strany volantu a padly meze. Slyšení končí a pan soudce přeje štěstí, do dalších měsíců za její hloupé lsti. Později uznala docela hezky potichu, že je jen člověk a vzala to spíš bez smíchu. Nést nutné následky je dávno připravená, spravedlnost zůstala dost vtipně překvapená. [Chorus] Řídí u soudu a do zrcátek kouká, motor jen vrčí a průvan do auta fouká. Pán v taláru přece není žádný idiot, za tenhle výkon nikdo nedostane bod. [Outro]