Zamrzlý čas v pasti excelu

[Intro] Káva na stole stydne, v kapse vibruje mobil, všichni tu běžíme závod, co nikdo nevyrobil. Venku je sychravo, v hlavách máme zmatek, zase je pondělí a čekáme na pátek. [Verse 1] Petr Horký sedí a klidným hlasem říká, že naše civilizace se vlastně jenom vzteká. My tady v Evropě nestíháme život prožít, jenom ho chceme do tabulek rychle uložit. Máme plné kalendáře, deadliny a stresy, ale duše se nám toulá kdesi u nebesy. Na pólu je ticho, tam čas plyne jinak, tady jsi otrok, co musí furt spínat. [Pre-Chorus] Tam kde mrzne dech, tam končí ten spěch, tady se točíme v kruhu na zádech. Komfort je past, co drží nás v šachu, bojíme se zimy, ticha a prachu. [Chorus] Nestíháme prožít vlastní osud (tak kam běžíš?), táhneme sáně, co neváží nic a přesto tíží. V bílým pekle najdeš klid a čistou hlavu, tady jsi jenom číslo, co plní dravou davu. (Všechno je bílý, pravda je mráz, zastav se včas). [Post-Chorus] Tik tak, tik tak, zamrzlý čas. Tik tak, tik tak, v každém z nás. Tik tak, tik tak, polární záře, Tik tak, tik tak, strhává tváře. [Verse 2] Minus třicet stupňů, tam se nelže, tam to nejde, každá maska a póza tam okamžitě přejde. Když táhneš ty saně a kolem je jenom nic, najednou zjistíš, že nepotřebuješ víc. Žádné notifikace, žádné lajky na síti, jenom ty, tvůj dech a slunce, co svítí. My jsme tu změkčilí, zhýčkaní teplem, děsí nás představa, že se hneme s peklem. [Pre-Chorus] Tam kde mrzne dech, tam končí ten spěch, tady se točíme v kruhu na zádech. Komfort je past, co drží nás v šachu, bojíme se zimy, ticha a prachu. [Chorus] Nestíháme prožít vlastní osud (tak kam běžíš?), táhneme sáně, co neváží nic a přesto tíží. V bílým pekle najdeš klid a čistou hlavu, tady jsi jenom číslo, co plní dravou davu. (Všechno je bílý, pravda je mráz, zastav se včas). [Verse 3] A pak se vrátíš zpátky, do světa plného hluku, kde lidi dostávají z nicnedělání křeč do ruku. Řešíme kraviny, kdo koho kde urazil, přitom by stačilo, aby tě mráz zmrazil. Jsme křečci v kolečku, co si myslí, že jedou, zatímco polárníci tu jedinou pravdu vedou. Že život není o tom, kolik toho stihneš, ale jestli se vůbec, aspoň jednou, nadechneš. [Bridge] Zastav se! Teď hned. Než ti dojde dech. Ten ledovec taje, ale v tobě je břeh. Nemusíš na pól, stačí jen vypnout, z tohohle matrixu se konečně vymknout! [Chorus] Nestíháme prožít vlastní osud (tak kam běžíš?), táhneme sáně, co neváží nic a přesto tíží. V bílým pekle najdeš klid a čistou hlavu, tady jsi jenom číslo, co plní dravou davu. (Všechno je bílý, pravda je mráz, zastav se včas). [Outro] Tak si to doposlouchej a běž zase makat. Hypotéka se sama nezaplatí, že jo? Nashledanou v pekle... (Fade out)