Bohatý politik a tajný klíč od cizích dveří

[Instrumental Intro] [Verse 1] Pan Radim Fiala vyrazil rovnou do sněhu, ve Špindlerově Mlýně teď hledá trochu něhu. Obývá apartmán, co vlastně není jemu cizí, byť z úředního papíru už dávno krásně mizí. Ta firma nepatří mu, on prodal tenhle sen, v roce dva tisíce osmnáct ji poslal dveřmi ven. Šest celých čtyři milionu tenkrát stál ten pakt, dnes užívá si bydlení, a to je holý fakt. [Chorus] (Pojďme!) „Dochází mi trpělivost!“ zakřičí do všech stran, chudý a zmatený člověk je osudem tak uštván. O vliv na tenhle majetek se dál statečně rve, strana Svoboda a přímá demokracie do boje se zve! [Drop] [Verse 2] Jak vlastně opustíte kšeft, když klíče v kapse zvoní? To pochopí jen experti, co k bohatství se kloní. Pan Fiala prý nejasnosti začne rychle řešit, aby se z hor a výhledů mohl opět tiše těšit. On prodal všechna práva a nechtěl o nich vědět, přesto dál chodí na tu samou pohovku si sedět. Je těžké být tak chudý v drahém slavném pohoří, když nepříjemná kauza zase oheň rozhoří. [Chorus] (Pojďme!) „Dochází mi trpělivost!“ zakřičí do všech stran, chudý a zmatený člověk je osudem tak uštván. O vliv na tenhle majetek se dál statečně rve, strana Svoboda a přímá demokracie do boje se zve! [Instrumental Break] [Verse 3] Máme duben dva tisíce dvacet šest, sníh rychle taje, náš politik tam ve tmě tyhle smutné písně hraje. On dře pro blaho národa a chce mít velký klid, nechápe, proč to lidem musí pracně vysvětlit. Že bydlí v cizím majetku, ač odstoupil už dřív, teď udiveně zjišťuje, že pořád je tam živ. Tak držíme mu palce, ať ho nikdo nevyžene, a on si svoje další sny do vily rovnou žene. [Chorus] (Pojďme!) „Dochází mi trpělivost!“ zakřičí do všech stran, chudý a zmatený člověk je osudem tak uštván. O vliv na tenhle majetek se dál statečně rve, strana Svoboda a přímá demokracie do boje se zve! [Outro (Instrumental)]