Ošklivá pýcha Paříže mizí a nikdo z místních nebrečí

[Instrumental Intro] [Intro] [Spoken Word] Paříž zavírá své nejošklivější dítě. Z téhle věže už se dolů nepodíváte. [Verse 1] Mrakodrap Montparnasse zavřel svá vrata, desítky let trčel jak pěst na oko, není to pro Paříž bolestná ztráta, i když se vypíná vážně vysoko. Dnes visí nápis, že bude se spravovat, turista marně tu do kliky prudce buší, nebudou lístky už u vchodu prodávat, do další dekády smutek jim strašně sluší. [Chorus] Z nejvyšší terasy byl totiž krásný klid, člověk tu obludu nemusel odnikud zřít. Dvě stě devět metrů teď schovali pod plachtou, stovky milionů eur tou ostudou pláchnou. [Verse 2] Padesát devět pater teď smutně zírá, od první chvíle ten dům budil čistý vztek, odteď je z terasy ohromná tichá díra, pro oči místních je rekonstrukce lék. Hřbitov se pod mrakodrapem jenom směje, katedrála Notre Dame v dálce si tiše sní, stavbařů parta si špinavé ruce hřeje, nikdo se nekouká spoustu dlouhých dní. [Drop] [Chorus] Z nejvyšší terasy byl totiž krásný klid, člověk tu obludu nemusel odnikud zřít. Dvě stě devět metrů teď schovali pod plachtou, stovky milionů eur tou ostudou pláchnou. [Bridge] [Rap] Poslouchej teď tenhle pařížský letitý vtip, mrakodrap konečně schytal svůj zhoubný šíp. Byl to ten nejvyšší slavný evropský bod, než slávu zboural mu nemilosrdný svod. Do roku devadesát byl to tu jasný král, teď na něj útočí předražený kapitál. Od agentury zní, že mají teď všichni utrum, z vyhlídky zbylo jen zatarasené centrum. Desítky let na dům nikdo vůbec nesahá, nová investice do nebes se namáhá. Zapomeň na výhled z tohohle černého pekla, počkej, až dekáda do cíle bezpečně dotekla. [Breakdown] [Chorus] Z nejvyšší terasy byl totiž krásný klid, člověk tu obludu nemusel odnikud zřít. Dvě stě devět metrů teď schovali pod plachtou, stovky milionů eur tou ostudou pláchnou. [Outro (Instrumental)]