Autopilot Vypnut

[Intro] Ulice šedý, hlavy skloněný dolů, každej tu hraje svoji naučenou roli. Nikdo se neptá, proč sedíme u stolu, kde jídlo nechutná a úsměv jenom bolí. [Verse 1] Do studia vchází Pavel Moric, žádnej klid, Dan Tržil se ptá, jak vlastně máme žít. Moric se nesměje, on vidí skrz ty zdi, říká, že většina z nás ve dne v noci spí. Nejsme to my, jenom sbírka cizích přání, co do nás hustili od školy, od snídaní. Mistr karate teď rozdává rány slovem, chceš bejt hodnej kluk, nebo prásknout do toho stolem? Je to trénink mysli, kde se potí krev, abys pod nánosem bahna našel svůj vlastní řev. [Pre-Chorus] Je to nepohodlný, jak kamínek v botě, když ti někdo řekne, že žiješ v temnotě. [Chorus] (Vstávej!) Přestaň se konečně všem omlouvat, (Dýchej!) sundaváš masku, začínáš se rvat. Život podle sebe není levnej seriál, kdes hlavní roli vedlejším postavám dal. (Tak řvi!) Ať se to všem kolem nelíbí, to je ta cena za to, že nejsi bez chyby. [Post-Chorus] Nelíbí, nelíbí, pravda, co tě políbí. Nelíbí, nelíbí, autopilot v podpalubí. [Verse 2] Řešíme hypotéky, lajky a sousedy, bojíme se říct ne, abysme nebyli za zvědy. Moric to krájí jak katana hustej vzduch, tvůj strach z odmítnutí je jenom zlej duch. Hraješ si na chudáka, co nemá na výběr, přitom držíš v ruce klíče od všech těch důvěr. Co prodávaj svobodu za trochu jistoty, zahoď ty scénáře a spal cizí noty. Ego je jen oblek, co ti dávno nesedí, ale lidi se bojí toho, co o sobě nevědí. [Pre-Chorus] Je to nepohodlný, jak kamínek v botě, když ti někdo řekne, že žiješ v temnotě. [Chorus] (Vstávej!) Přestaň se konečně všem omlouvat, (Dýchej!) sundaváš masku, začínáš se rvat. Život podle sebe není levnej seriál, kdes hlavní roli vedlejším postavám dal. (Tak řvi!) Ať se to všem kolem nelíbí, to je ta cena za to, že nejsi bez chyby. [Verse 3] Už žádný knížky o tom, jak bejt šťastnej zítra, to je jen prokrastinace, co se tváří chytře z jitra. Sedíš na zadku a furt jenom analyzuješ, místo abys šel ven a zjistil, co miluješ. Je to brutální, syrový, žádná esoterika, když ti vlastní svědomí do očí dýkou pichá. Že jsi to projel, protože ses prostě bál, aby tě náhodou někdo v práci nepomlouval. Na smrtelný posteli nebudou tleskat davy, že jsi byl poslušnej a neměl vlastní stavy! [Bridge] Podívej se do zrcadla, co tam vidíš? Loutku, co se hejbe, jak společnost píská? Nebo tam vidíš oheň, kterým se stydíš, spálit ty mosty, kde už nic nezískáš? Musíš to zničit, abys to mohl postavit, svůj vlastní život, co nejde zastavit. [Chorus] (Vstávej!) Přestaň se konečně všem omlouvat, (Dýchej!) sundaváš masku, začínáš se rvat. Život podle sebe není levnej seriál, kdes hlavní roli vedlejším postavám dal. (Tak řvi!) Ať se to všem kolem nelíbí, to je ta cena za to, že nejsi bez chyby. [Outro] Tak si to přeber. Nebo to vypni a jdi dál spát. Sladký sny, robote.