Nové klacky pod nohama pro pražský Sherwood

[Intro] [Instrumental Intro] [Spoken Word] (Praha. Hlavní nádraží.) Vítejte v Sherwoodu. Nádraží pro všechny... Tedy, skoro pro všechny. [Drop] [Verse 1] Z parku ráno odnesli všech šedesát laviček, městská policie na to v klidu tiše hledí. Teď tu zbylo místo leda pro spoustu opiček, na studeném kovu chudí rezignovaně sedí. Nová lavička je past a ošklivá je zbraň, uprostřed se tyčí kousky tvrdé litiny. Na chudáky vymysleli nevídanou daň, vyrábějí na radnici tyhle koniny. [Chorus] Tady to zas dojebali, hlásí všem ten muž, který v Praze na ulici třicet roků spí. Magistrát teď do zad vrazil neviditelný nůž, rozdělená lavička to ale neřeší. [Verse 2] Policajti na stanici možná slaví radost, nebudou se s lidmi dole po večerech prát. V Sherwoodu teď pohřbili už tu poslední ctnost, tvrdí totiž drze, že se plní přísný řád. Prý je zatím na závěry hodně brzký čas, policejní mluvčí to tak říká novinářům. Od nádraží mezitím se zvedá temný hlas, neziskovky hrozí pěstí arogantním lhářům. [Chorus] Tady to zas dojebali, hlásí všem ten muž, který v Praze na ulici třicet roků spí. Magistrát teď do zad vrazil neviditelný nůž, rozdělená lavička to ale neřeší. [Instrumental Solo] [Guitar Solo] [Chorus] Tady to zas dojebali, hlásí všem ten muž, který v Praze na ulici třicet roků spí. Magistrát teď do zad vrazil neviditelný nůž, rozdělená lavička to ale neřeší. [Outro] Ali hází cigaretu kousek do trávy, magistrát si myslí, jak to skvěle napravil. Pár kovových klacků lidi maximálně unaví, chudobu tím ale v Praze nikdo nezastavil. [Fade Out] [End]